Váša se rozhodl, že letos na Velikonoce už půjde na koledu sám. Je už přece velký kluk. Vždyť už dosáhne na kliku! Tatínek mu pomohl uplést pomlázku. Na Bílou sobotu, to je sobota před velikonočním pondělím, kdy se chodí koledovat, si uvázal na pomlázku bílou mašličku. Ostatní barevné mašličky si totiž vykoleduje. Tak to vyprávěla babička.
V pondělí ráno Váša vyrazil na koledu. Cestou si opakoval básničky, aby je náhodou nezapomněl. Opakoval si je pořád dokola, že se mu už začínaly plést jedna přes druhou. Došel k Aničce a hned spustil:
„Hody, hody, doprovody…,“ ale jak byl nervózní, najednou zapomněl, jak dál. Tu ho napadlo, že si to dorýmuje sám.
„Hody, hody, doprovody,
já už to dál neumím,
tak mi dejte jednu mašli,
ať tu dlouho nestojím.“
„No to je mi pěkná koleda,“ zasmála se Anička, sundala si červenou mašličku z copánku a uvázala ji Vášovi na pomlázku.
Váša se začervenal, že to tak zvrzal. Ale šel statečně dál. Došel k babičce.
„Hody, hody, doprovody,
já jsem malý zajíček,
půjdem spolu do Betléma,
haj dom, haj dom, tydlydom.“
Babička se smála, až se za břicho popadala. Pohladila Vášu po hlavě.
„Tak do Betléma? Nějak jsi to popletl, ty Kubo.“
„Já nejsem Kuba, já jsem Váša.“
„I to se jen tak říká. Tady máš modrou mašličku. A jestli chceš, poradím ti, jak je ta básnička správně.“
Váša se zaradoval, zopakoval si s babičkou básničky a s nově nabytou odvahou vyrazil dál koledovat. A jak mu to šlo? To zjistila až Vášova maminka, když se Váša vrátil z koledy domů.
„Mami, mami, ještě od tebe nemám mašličku. Ale asi se tam už nevejde,“ volal Váša radostně, když přišel domů.
„No, panečku, ty máš ale mašliček! To jsi uměl hodně básniček, viď? Řekneš mi také nějakou?“
„Jasně.“
Váša si odkašlal a spustil:
„Já jsem přišel po koledě,
dejte mašli anebo dvě.
A pro tebe, mamičko,
mám tu jedno vajíčko.“
Váša vylovil červené vajíčko, co si také vykoledoval, a dal ho mamince. Ta měla velikou radost. Uvázala Vášovi na pomlázku širokou červenou stuhu, která byla ze všech mašliček nejkrásnější a největší. Dala Vášovi velikou pusu.
„Ty už jsi opravdu veliký kluk.“
Váša z té pochvaly skákal radostí.
„A teď poběž ven. Zajíček ti tu zatím někde schoval nadílku.“
Tohle byly Vášovy nejlepší Velikonoce. Jistě si je bude dlouho pamatovat. A určitě se těší, jak půjde za rok koledovat zase.
Krásná to pohádka spisovatelka to napsala překrásně…