Plyšový medvídek

3 min. čtení

V celém městě šli už všichni dávno spát. Byla hluboká noc. Žádná světla v oknech nesvítila. Na nebi se jen třpytily hvězdy a houpal se měsíc. Ale přece jen byl někdo vzhůru! Na vrchním patře jednoho domu v dětském pokojíčku. Kdepak děti, ty už dávno spaly. Ten někdo stál u okna pokojíčku a bděl. Plyšový medvídek.

Díval se do dálky přes okno a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby byl opravdovým medvědem. Tak dlouho nad tím přemýšlel, tak moc se to toužil dozvědět, až se rozhodl to zjistit právě dnes. Potichu otevřel okno, aby neprobudil děti, které spaly v pokojíčku, a vyklouzl ven. Seskočil na trávu, která kolem rostla, a napochodoval si to rovnou do lesa.

Když tam přišel, zavolal na všechny strany: „Haló, je tady nějaký medvěd? Je tady vůbec někdo vzhůru? Haló!“ Všude obrovská tma. Najednou medvídek zaslechl, jak praskají klacky a jak se keře začínají ohýbat. Jako by k němu někdo přicházel. V tu chvíli se před něj postavil obrovský medvěd a nazlobeně odfrknul: „Proč nás budíš? Je hluboká noc a my zvířata potřebujeme spát! Už takhle nehulákej!“ Medvídek se zastyděl a snažil se vše vysvětlit: „Promiň, já jsem chtěl jen najít opravdového medvěda, který by mi ukázal, jak se žije v lese. Jsem jen plyšový a moc rád bych byl taky opravdový. Nebo bych si to aspoň chtěl vyzkoušet.“

Velký medvěd jeho omluvu přijal a vzal ho s sebou do svého brlohu, aby tam s ním přespal. Celou noc si plyšový medvěd stěžoval, jak se mu špatně spí. Tu ho píchalo, tu ho tlačilo, tu ho kousalo. Nebylo to jako doma v měkké postýlce.

Brzy ráno vstal celý rozlámaný. Velký medvěd nemeškal a vzal malého plyšového k řece. „Musíš si chytit rybu, ať máš co jíst a ať máš sílu,“ řekl a předvedl, jak na to. Plyšový medvídek se ho marně snažil napodobit. Tlapky se mu natolik namočily, až ztěžkly. Neuměl ani zadržet dech, když se měl pro rybu ponořit. Pak mu medvěd ukázal, co dělat dál. Celý den se trmáceli lesem, sháněli si zásoby jídla a brousili si drápy o kmeny stromů. Večer byl plyšový medvídek úplně unavený. Necítil tlapky, měl hlad a představa, že by měl zase spát v lese v pelechu, ho docela vystrašila. Přál si být zase plyšovým medvídkem a spát pěkně v teplém pokojíčku se svými dětmi, které si s ním pěkně hrají.

Moc poděkoval velkému medvědovi za vše, co mu ukázal. Uznal, že to nemají zvířata v lese jednoduché a že každý má zůstat tím, čím je. On sám rád bude zase jen plyšovým medvídkem.

A protože byl na něj velký medvěd z lesa hodný, slíbil mu plyšový medvídek, že za ním bude chodit do lesa a snažit se mu aspoň v něčem pomoct. A tak se z malého domácího plyšového medvídka a velkého huňáče z lesa stali nerozluční kamarádi.

4.7/5 - (127 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..