Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si na něm pochutnal.
Chodil po lese a hledal, kde by med našel. Po chvíli přišel k mohutnému stromu. Byl tak obrovský, že ani pořádně neviděl konec jeho koruny. Když pod ním stál, sem tam kolem něj proletěla včelka. Brumla se po ní ohnal velkou tlapou, ale pak mu došlo, že kde jsou včelky, musí být i med. Obešel celý strom a pozorně si prohlížel jeho korunu. A pak to uviděl. Na jedné větvi opravdu visel včelí úl. „Tam musí být i med,“ pomyslel si.
Začal se snažit se stromem třást, ale byl moc velký. Nepomohlo to. Najednou k němu přiletělo pár včeliček a začaly ho okřikovat: „Co to děláš, ty velký medvěde! Co si myslíš, že si přijdeš jen proto, že máš chuť na med, a setřeseš nám celý úl? Okamžitě s tím přestaň!“
Medvěd chtěl něco říct. Jakmile se nadechl, že odpoví, včelky začaly povykovat a splašeně létat kolem. „Už jdou, už jsou tady zase a teď ho určitě pokácí. Pomoc! Pomoc!“ Brumla nejdřív nechápal, co to do nich vjelo. Pak si ale všiml, jak z dálky ke stromu přicházeli velcí a silní lidé. Měli v rukách motorové pily. Jak se přiblížili ke stromu, vše mu došlo. Lidé chtějí pokácet krásný a velký strom. Navíc tím zničí úl od včeliček! „Tak to nedovolím!!!“ prohodil nahlas Brumla.
Schoval se za kmen stromu. Ve chvíli, kdy se lidé pod něj postavili, vyběhl zpoza stromu a začal řvát, jak nejvíc to uměl. Postavil se u toho na zadní tlapy a máchal předními. Pomalu se přibližoval k překvapeným lidem a nepřestal nahánět hrůzu. Lidé úplně zbledli. Zahodili tam své pily a sekery a dali se na útěk. Od té doby už je tam nikdo nikdy neviděl.
Pak si Brumla, vyčerpaný po takovém výkonu, lehl pod strom a uvědomil si, že mu pořád kručí v břiše. Včelky vše ze stromu pozorovaly, a protože byly vděčné, že jim Brumla zachránil strom i domov, donesly mu ze svého úlu pěkně velkou hromadu medu. Od té doby Brumla chodí pravidelně za včelkami pro med. Už netřese s celým stromem, ale hezky o něj poprosí. A přitom dává pozor, aby se už nikdo nepokusil zničit strom ani úl od jeho kamarádek včeliček.
To je opravdu radost číst dětem před spaním.Moc hezká pohádka
Nádherná pohádka, moc se nám líbila ? pěkně napsaná.