O porouchaném televizoru

Byli jednou jedna Katka a jeden Pepík. Byli to sourozenci. Velmi rádi jezdili na kole, chodili plavat, bruslili a hráli basketbal. Přišel však podzim a začalo pršet. A pršelo a pršelo a pršelo. Děti se nudily, a tak si zapnuly televizi.

Nejdříve na hodinu, pak na dvě, najednou u něj proseděly půl dne a pak už televizor běžel celý den. Děti se od něj ani nepohnuly. S úžasem sledovaly pohádky a filmy hned poté, co přišly ze školy až do pozdního večera. I když už přestalo pršet a bylo hezky, děti už ven nechodily. Stále koukaly jen na televizi. A televizor z toho byl smutný. Byl z toho unavený. Chtěl, aby ho už děti vypnuly a nechaly ho chvíli odpočinout. Jenže děti televizor nevypínaly. Dokonce se začaly hádat. Katka se chtěla dívat na film o zvířátkách, Pepík na pohádku o pirátech. Křičeli na sebe a brzy se i pobili. Naštěstí přišla máma a děti poslala do postele. Ale když rodiče usnuli, děti se zase vykradly z postelí do obývacího pokoje a zapnuly si televizi. Dívaly se na ni celou noc a ráno zaspaly do školy.

To už televizor nevydržel. Zachrčel, zasyčel a zhasl. Katka a Pepík byli nejprve překvapeni, potom rozzlobeni a nakonec smutní. No nemohli nic dělat. Máma a táta řekli, že zavolají opraváře. Ale opravář nechodil a nechodil. Byl nemocný a ležel v nemocnici. Děti byly nešťastné. Co jen budou dělat? Znuděné seděly na gauči a nic je nebavilo. Kolo? Nuda! Plavání? Nuda! Brusle? Nuda! Basketbal? Nuda!

Sourozenci seděli na gauči a smutně koukali na vypnutý televizor. A ten byl věru spokojen. Konečně si odpočine a poté ho opraví. Ať se ta bláznivá děcka zabaví nějak jinak! Ale děcka se bavit jinak nechtěla. Až Katka vykoukla z okna a spatřila, jak máma s tátou venku vytahují něco z krabice.

Katka s Pepíkem se rozběhli ven a zjistili, že to bylo nové štěně! Jak jen byli šťastní. Starali se o něj, a i když už přišel opravář a televizor zase šel, neměli čas se na něj dívat. Měli nového kamaráda a spoustu legrace.