Přišlo léto a zvířátka trávila den u rybníka. Tu osel Hýkal navrhnul, že by si všichni společně mohli uspořádat závod na vodě. Všem se ten nápad zalíbil. A hned se zvířátka rozběhla do všech stran připravit si plavidla. Komu se podaří přeplavat na druhý břeh? A kdo se potopí?
Na břehu je připraveno pět závodníků. Kocourek Ťulík si vzal svůj košík na spaní, beránek Bečka si narychlo svázal vor z klacků a pes Azor nafouknul kruh. Osel Hýkal někde vyhrabal nafukovací člun s pádlem. A morčáček Píďa si složil z papíru lodičku. Tři, dva, jedna... a závod začíná!
Zvířátka se odrazila od břehu na svých plavidlech. Osel Hýkal vyrazil vpřed na svém nafukovacím člunu. Držel se hned od začátku v čele a už se viděl, jak bude na druhém břehu první. Ohlédl se za sebe, aby zjistil, jak jsou na tom ostatní. Pejskovi Azorovi vzal vítr kruh a odnesl mu ho až doprostřed rybníka. Azor za ním hupsnul do vody a snažil se ho dohonit. „Ten už to nestihne,“ usmíval se Hýkal. Ani beránek Bečka neměl štěstí. Špatně si svázal klacky svého voru. Provazy povolily a vor se pod ním rozsypal. „Hi, hi, hi, tentokrát to vyhraju, i kdyby čert na koze jezdil,“ těšil se Hýkal. „Ti dva ňoumové mě nemohou předhonit.“ Jenže to se osel Hýkal spletl. Brzy ho dohonil koš s kocourem Tulíkem a vypadalo to, že ho předežene. „Kam se ženeš, kocoure? Já tam budu první,“ povídal Hýkal a pádloval ze všech sil. Tulík se ale nevzdával a držel se vedle člunu.
Kolem nich proplul morčáček Píďa. Vydrží jeho papírová loďka takovou dálku, nebo se mu rozmočí a potopí? Ale i ostatní závodníci začali mít problémy.
Když kocour Tulík uviděl, že je předjíždí Píďa, nevěřil vlastním očím. Aby se lépe podíval, stoupnul si na okraj košíku. To ale neměl dělat. Košík se převážil a kocourka poslal přímo do vody. „Hi, hi, hi,“ chechtal se Hýkal, ale rázem ho všechen smích přešel. „Pomoc! Já neumím plavat!“ volal kocourek Tulík a marně se snažil udržet hlavičku nad vodou. Osel Hýkal chtěl sice vyhrát, ale věděl, že není správné nechat soupeře bez pomoci. Přestal pádlovat. „Vyšplhej se ke mně do člunu, Ťulíku,“ volal na kocoura a nechal ho, aby se škrábal nahoru. Kocourek vytasil drápky a během chvilky už celý zmáčený a vyplašený seděl vedle Hýkala. „Díky, ale asi máme problém,“ povídá smutně Tulík a ukazuje na díry od drápů. Z propíchnutého člunu rychle utíkal vzduch.
Osel Hýkal měl velké problémy. Jeho plavidlo se potápělo. Stačil by přitom už jenom kousek. Vydrží ještě maličkou chvilku, nebo se ke břehu o chlup nedostane?
Těsně před břehem se nafukovací člun osla Hýkala potopil. „Vítězem se stává morče Píďa! Jako jediný dosáhl druhého břehu bez potopení!“ provolávala zvířátka. „Promiň, Hýkale,“ povídá kocourek Tulík. „Vím, jak moc jsi chtěl vyhrát. A já ti to překazil.“ „To vůbec nevadí. Hlavně, že jsem tě zachránil. Vždyť by ses jinak utopil! Za to žádné vítězství nestojí,“ povídal oslík Hýkal a podrbal kocoura za uchem. „Děkuju. A víš co? Já se do příště naučím plavat. Slibuju.“ A tak si zvířátka lehla pod strom a vymýšlela další závod. V čempak asi budou závodit příště?
Kdo bude další favorit na vítěze?
Prosím o opravu. Několikrát je kocour přejmenován. Nejdřív Ťulík, pak Ťululum a nakonec záměna s Píďou.
Jinak pěkná a rychlá pohádka.
Líbilo se mi jak zvířátka závodily a že to dobře dopadlo.
Tak teď jste udělali z kocoura Tulíka morčáka Píďu. Přece kocour zůstal ve vodě, ne morčák.
Mila pohadka 🙂
V posledním odstavci je chyba – kocour Píďa.
Je to možný, že je tohle už třetí verze puvodni pohádky? Nebo se mi to zdá… ? Pokazde ale hezky napsáno a alespoň je člověk opět napjaty jak to dopadne. ?
Protože to jsou proměnlivé pohádky 🙂
Pořád jste neopravili chybu, na kterou jsem upozorňoval před půl rokem. Morče je na břehu a z vody volá kocour z koše, ovšem v pohádce je psáno, cituji:
„A kdo mě dostane na břeh?“ volal morčáček Píďa z prostředku rybníka. Pořád se kymácel na vlnách v koši…