Svátky jsou kouzelné. Hlavně ty vánoční. Pro některé jsou plné radosti, chutného jídla či dárků. Ne všichni však mají svátky tak šťastné a radostné nebo štědré. Proto je důležité rozdávat radost všude, kudy člověk jde, a pomáhat těm, kteří to potřebují. Skutečně potřebují.
Pokračovat ve čtení →
Jednou za útulného zimního večera se malá Hanka spolu s jejími rodiči rozhodli, že dnes budou připravovat jejich dům na příchod svátků radosti, na její oblíbené Vánoce. Tatínek se vydal pohledat zašantročené vánoční krabice, maminka nachystala sladké sušenky a ovoce a Hanka s jejím zrzavým kocourem Mourkem netrpělivě čekali před doutnajícím krbem. Hanka si v duchu prozpěvovala vánoční písničky, které se ve škole naučili.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 14. z 24
„Na Vánocích jsou kouzelné také koledy,“ povídala Andělka skřítkovi.
„Co to je?“
Pokračovat ve čtení →
Když se mladý chlapec jménem Janek vrátil z války, jeho srdce bylo unavené, ale plné naděje, že znovu uvidí rodnou krajinu takovou, jakou si ji pamatoval – plnou smíchu, zpěvu a vůně kvetoucích sadů.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 13. z 24
Andělka se skřítkem zdobili stromeček. Skřítek si prohlížel užasle ozdoby a žasnul nad tou nádherou.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na malou Veroniku, která během vánočního období zavolala k sobě kamarády ze školy. Dětičky si však neužívaly vánoční pohádky, netancovaly na vánoční písničky, nevšímaly si ani třpytivého sněhu venku, co čekal na sněhuláky. Jediné, čeho si všímaly, byly jejich telefony.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami schovávalo se malé městečko. Zima už byla v plném proudu a krajinu konečně zahalil tak dlouho očekávaný sníh. Se sněhem přišla i veselá vánoční nálada. Malá Veronika se už nejvíc těšila na vánoční filmy, hry u krbu a stavění sněhuláka. No nějak na to letos zapomněla. Plavovlasá holčička nevěděla, že je třeba slavit vánoční svátky či si užívat prázdniny, i těšit se ze sněhu jaksi pozapomněla.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 12. z 24
Když Andělčin táta přinesl domů zelenou jedličku, skřítek se nestačil divit.
„Tak větve a roští byly málo? Teď tu s námi bude bydlet ještě strom?“
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Všude ležel sníh. Vzduchem poletovaly vločky a všechny děti se radovaly a pokřikovaly. Hlavně kluci byli slyšet až ve městě. Všechny děti ze Strašidrna tahaly sáňky na kopec nad městem a řítily se po nich po stráni dolů.
Pokračovat ve čtení →
Úvodem za tatínka: Přiznám se. Když mi přistála na stůl kniha Tajemství ježčích zahrad od Martiny Macháčové k recenzi, přečetl jsem si úvod a… moc mě nezaujal. Nepřišel mi ničím extra. Na základě toho bych ji klukovi asi nekoupil. Pak jsem mu ji ale dal přečíst. Dočetl ji a protože sám by o ní nevyprávěl, sedli jsme si spolu na rozhovor.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 11. z 24
Vánoce by bez cukroví nebyly Vánoce. Andělka každý rok ráda pomáhala mamince i babičce cukroví vyrábět. No a také moc ráda ochutnávala. Letos už ji nechala maminka připravovat vánočku.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 10. z 24
Skřítek seděl v chodbě a díval se na strop, kam před malou chvílí táta připevnil jmelí.
„Zase nějaký roští. Nejdřív tahají domů větve, teď zas tohle.“
Pokračovat ve čtení →
Na okraji města v malém domku bydlel jeden malíř. Maloval obrázky a různé plakáty. A pokaždé maloval zvířata. Na některých si hrdě vykračoval kocour v botách, na jiných ježci s jablíčkem a na dalším byla namalovaná myška se sýrem. Malíř měl všechny obrázky a plakáty pověšené a vystavené na své zahrádce.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 9. z 24
„Skřítku, dneska pojedeme na vánoční trhy! Koupím ti tam čepici.“
„Trhy? K čemu jsou vánoční trhy?“ ptal se hned skřítek.
Pokračovat ve čtení →
U velkého jezera na úplné samotě stála krásná chaloupka. Byla jiná než ostatní. Každá její zeď byla namalovaná. Zcela neobyčejnou barvou. Kolem dveří měla namalované barevné květiny, kolem oken berušky, na zdech měla namalované koníky v klusu a na střeše? Jako by jí kvetly tam stromy. Všechny obrázky vypadaly jako živé. Celá chaloupka byla jako z pohádky. Kdo ale v takovém krásném domečku bydlel? Žila v něm malířka Lubinka.
Pokračovat ve čtení →