Bylo nebylo, v mrazivém srdci Aljašky, kde sněhové vločky tančí ve větru a každý den nás šimrají po tváři, žil jeden malý lední medvěd jménem Nanuk. Byl to malý medvídek, který byl mnohem menší než ostatní lední medvědi. Byl však samotář a moc přátel neměl.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →
Byl Silvestr a malý Dominik se už nemohl dočkat oslavy Nového roku. Budou hrát hry a společně se bavit. Jako každý rok s tatínkem zdobili obývací pokoj světýlky, barevnými balónky a nápisy„Šťastný Nový rok!“. Vzduchem se nesla radost a každý se těšil na silvestrovské oslavy a nadcházející Nový rok.
Pokračovat ve čtení →
Blížil se Silvestr, oslavy Nového roku, a nejen lidé se připravovali na krásné společné chvíle plné zábavy a her, ale i ti, u kterých by nás to ani nenapadlo. Zvířátka, stejně jako lidé, se na další rok moc těšila a jejich oslavy byly opravdu kouzelné.
Pokračovat ve čtení →
V noci před oslavami Nového roku se malá holčička jménem Ela vydala z postýlky rovnou k oknu, kde hleděla na krásnou sametovou oblohu posetou hvězdami. Milovala hvězdy a způsob, jakým se třpytily jako malé jiskřičky magie.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý modrý vláček. Tento vláček žil na vlakovém nádraží jménem Zlatá kolejnice, kde všechny vláčky uměly mluvit. Žil tam i s jinými vláčky a starými lokomotivami. Modrý vláček se jmenoval Tramtaráček. Tento vláček byl však velmi stydlivý a všeho se bál.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno veselé děvčátko, které se jmenovalo Kristýnka. Nemělo však žádné sourozence, maminka s tatínkem byli často v práci a po škole si neměla tak úplně s kým hrát. I to odpoledne, ve kterém se náš příběh odehrává, skončila Kristýnce škola a ona se vydala na procházku se svým kamarádem Adamem.
Pokračovat ve čtení →
Jistě jste už slyšeli o mnoha neposlušných dětech, ale vsadím se, že o Tomáškovi, který se nechtěl oblékat, jste ještě neslyšeli.
Pokračovat ve čtení →
Naše pohádka začíná úplně stejně jako každá jiná. V jednom království žil král se svou krásnou dcerou – princeznou Loretou. Žili tam vcelku spokojeně, dokud do království nepřiletěl drak. Usadil se kousek za městem v jeskyni. Král z toho byl smutný, protože, jak každý ví, draci žerou princezny. Ale zase se těšil z toho, že by se mohl objevit statečný hrdina, princ, který by princeznu zachránil, a byla by svatba. Jenže tady nastal problém.
Pokračovat ve čtení →
Venku se na nás už usmívala vánoční světýlka či všelijaké ozdoby a ulicemi se nesla krásná vůně cukroví. Byl čas zdobení vánočního stromku a malá Lucka se už nemohla dočkat. S maminkou vybíraly ozdoby schované ve skříni a pomalu je nosily do obývacího pokoje, kde už stál nachystaný vánoční stromek. Tatínek zatím zdobil střechu domu, na kterou ukládal třpytivá světla.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Když venku sněžilo, až chumelilo, chlad nás lechtal na líčkách a světýlka na stromečcích se třpytila zpoza oken, vše nasvědčovalo tomu, že čas vánoční se neúprosně blíží. Všichni lidé po celém světě i v malebném městečku zvaném „Hora“ se už doma chystali na Vánoce. Město se jmenovalo Hora právě proto, že leželo mezi vysokými horami, kde se právě třpytila bílá pokrývka sněhu. Měšťané zdobili domy, restaurace i obchůdky, vyráběli ozdoby či pekli všelijaké sváteční dobrůtky. Po celém okolí byly cítit radost a klid.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →