Bylo jednou jedno veselé děvčátko, které se jmenovalo Kristýnka. Nemělo však žádné sourozence, maminka s tatínkem byli často v práci a po škole si neměla tak úplně s kým hrát. I to odpoledne, ve kterém se náš příběh odehrává, skončila Kristýnce škola a ona se vydala na procházku se svým kamarádem Adamem.
Pokračovat ve čtení →
Jistě jste už slyšeli o mnoha neposlušných dětech, ale vsadím se, že o Tomáškovi, který se nechtěl oblékat, jste ještě neslyšeli.
Pokračovat ve čtení →
Naše pohádka začíná úplně stejně jako každá jiná. V jednom království žil král se svou krásnou dcerou – princeznou Loretou. Žili tam vcelku spokojeně, dokud do království nepřiletěl drak. Usadil se kousek za městem v jeskyni. Král z toho byl smutný, protože, jak každý ví, draci žerou princezny. Ale zase se těšil z toho, že by se mohl objevit statečný hrdina, princ, který by princeznu zachránil, a byla by svatba. Jenže tady nastal problém.
Pokračovat ve čtení →
Venku se na nás už usmívala vánoční světýlka či všelijaké ozdoby a ulicemi se nesla krásná vůně cukroví. Byl čas zdobení vánočního stromku a malá Lucka se už nemohla dočkat. S maminkou vybíraly ozdoby schované ve skříni a pomalu je nosily do obývacího pokoje, kde už stál nachystaný vánoční stromek. Tatínek zatím zdobil střechu domu, na kterou ukládal třpytivá světla.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Když venku sněžilo, až chumelilo, chlad nás lechtal na líčkách a světýlka na stromečcích se třpytila zpoza oken, vše nasvědčovalo tomu, že čas vánoční se neúprosně blíží. Všichni lidé po celém světě i v malebném městečku zvaném „Hora“ se už doma chystali na Vánoce. Město se jmenovalo Hora právě proto, že leželo mezi vysokými horami, kde se právě třpytila bílá pokrývka sněhu. Měšťané zdobili domy, restaurace i obchůdky, vyráběli ozdoby či pekli všelijaké sváteční dobrůtky. Po celém okolí byly cítit radost a klid.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselého chlapečka Olivera z malého města, který miloval Vánoce. Každý rok spolu s celou rodinou zdobili dům a vytvářeli vlastní ozdoby. Miloval kouzlo Vánoc a to, jak všichni spolu dům a stromek zdobili. Letos však táta hodně pracoval a doma s ozdobami tolik pomoci nemohl.
Pokračovat ve čtení →
Za kopci a údolími se nacházelo malé městečko, kde už paní zima se svou kouzelnou hůlkou začarovala celou krajinku do bílého šatu.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 21. z 24
„Ještě než bude večeře, rozkrojíme jablíčko,“ řekla maminka a přinesla na stůl prkýnko s jablíčkem.
„Cože? K večeři bude jenom jablko?“ polekal se skřítek.
Pokračovat ve čtení →
Bylo chladné prosincové ráno a škola se pomalu blížila ke konci. Bylo krátce před zahájením prázdnin a školy se měnily na kouzelné vánoční krajinky. Každá třída vytvářela všelijaké vánoční kresby plné třpytek či nosila ozdoby na vyzdobení svého stromku.
Pokračovat ve čtení →
Před obchodním domem prodávali vánoční stromky. Byl tam i jeden malý, ošklivý, s povislými větvemi. Tento stromek byl smutný, protože se bál, že si ho nikdo nevezme, zůstane trčet před obchodním domem a nikdy nezažije Vánoce v plné slávě, vyzdobený a vyparáděný. Tak to vskutku i vypadalo. Lidé přicházeli a odcházeli, vybírali si pěkné a velké vánoční stromky a on zůstával stále stát, aniž by si ho někdo všiml.
Pokračovat ve čtení →