Plížáci
Byl takový ten krásný, vlahý večer, kdy plížáci vylézají ze svých doupat a slídí po prstech čouhajících zpod peřin. I já s Píhatem jsme dostali chuť nějaké prstíčky poškádlit. Děti už se nás nebály, tak jsme zabrousili jinam. Navíc když vzbudíte děti, ty obvykle pláčou a mně je jich líto. Zato když vzbudíte dospělé, ti tak pěkně křičí a nadávají a to je strašná legrace.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna chudá žena, která žila se svými dvěma dcerami v malé chaloupce na kraji lesa. Každý den se vydávala do lesa sbírat dříví, aby mohla doma rozdělat oheň a zahřát svou rodinu.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi dolinami byl velký hustý les. Nebyl to však ledajaký les. V tomto lese žila zvířátka, která uměla mluvit.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Příroda se na podzim chystá ke spánku. Strašidla ve Strašidrně sklízí úrodu ze zahrádek a hrabou listí, které spadalo ze stromů. Dělají z něj u cest hromady, do kterých se schovávají, a když jde okolo nějaký člověk, vybafnou na něj.
Pokračovat ve čtení →
Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.
Pokračovat ve čtení →
Dávno, pradávno sloužila u jednoho zlého a hamižného sedláka chudá děvečka jménem Elenka. Její lakomý pán ji nechal dělat všechnu práci, aby nemusel platit další lidi. Elenka byla sirotek, musela tedy snášet vše, co si na ni sedlák nebo selka vymysleli. Starala se o dobytek, poklízela v domě, zkrátka dělala, co jí poručili.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný slunečný den a jaro se k nám pomalu, ale jistě blížilo. Byla jedna farma posetá krásnými loukami, kde žilo spoustu zvířátek. Na farmě žila i malá kozička jménem Lony. Milovala cítit teplé slunce na zádech a hrát si v měkké travičce ve svém výběhu. Jedné věci se však malá Lony bála.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá holčička Anička, která ráda běhala po světě. Žila jen se svou babičkou a vždycky se jí snažila pomáhat, jak jen mohla. Když jí zbyl čas, chodila se procházet na louku nedaleko domku. Ráda si tam hrála s motýly a pletla věnečky z květin.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Zatímco na Halloween si strašidla užívají volného pohybu mezi lidmi, na Dušičky žádné slušné strašidlo nestraší. Proč? No protože hřbitovy, což jsou za běžných okolností strašidelná místa, jsou ten den plné lidí.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Halloween mají všechna strašidla ráda. V noci z posledního říjnového dne na první listopadový den mohou totiž strašidla chodit mezi lidi, aniž by se musela bát, že je lidé poznají. A nemusí si na to ani šít převleky jako lidé. I když Bubík se Zubomilou si tentokrát převlek obstarali.
Pokračovat ve čtení →
V jednom velkém šumavském lese žil ježeček Eda se svou rodinou. Ve stromové noře bydlel s maminkou a tatínkem, dvěma staršími brášky, babičkou a dědečkem. To už byli pěkně staří ježkové, se šedivými bodlinami, ale byli to ti nejlepší vypravěči pohádek před spaním.
Pokračovat ve čtení →
Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října a my nemáme žádný prapor. Ale letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“
Pokračovat ve čtení →
Veronika a Viktor jsou sourozenci, kteří žijí v malém městečku schovaném mezi horami. Město obklopují stromy, které právě na podzim odhalí svůj krásný barevný závoj. Bylo krátce před koncem října a na ulici, kde děti vyrůstaly, se měl konat Halloween.
Pokračovat ve čtení →
„Mami, tati, vstávejte, musíme do školky!“ volala Anetka na své rodiče. Bylo 1. září a nejvyšší čas vypravit se po prázdninách do mateřské školy. Pro Anetku to nebylo nic nového. Bylo jí už 5 let a ve školce se nyní stane předškolačkou. Moc se na to těšila. Už nebude muset spát po obědě tak dlouho, bude se učit nové věci, plnit různé úkoly a nejvíce se těšila, že se půjdou podívat na základní školu, jak to tam vypadá.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Dneska večer můj bratr Píhat strašil u pana Karlíčka, a já, Milín, neměl co dělat. A tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jak to vypadá před domem. Dneska celý den lilo. Slyšel jsem děti, jak si povídají o tom, jaké skvělé louže venku po dešti jsou a jak je báječné v nich dupat a skákat. To musím taky vyzkoušet!
Pokračovat ve čtení →