Do jednoho města – jmenovalo se Měcholupy, přijel nedávno poprvé velký cirkus. Děti se sem mohly chodit dívat na představení klaunů, poníků, opic, akrobatů a především jednoho obřího slona. Děti se velice bavily a měly z cirkusu velkou radost.
Avšak slon býval po představeních tuze smutný. Každý večer trávil sám, nikdo si s ním nepovídal a ani nehrál. Chyběl mu nějaký opravdový přítel, se kterým bude trávit čas.
Jednoho večera ale ke slonovi přišel malý bílý pejsek, který byl celičký bílý jako sníh a slon viděl, že má také smutné oči. Pejsek se slona zeptal, zda by si mohl od něj vzít z misky jídlo, jenž nedojedl, protože má obrovský hlad. Slon svolil a pejsek za chvíli odcházel s plným žaludkem a vypadal spokojeně.
Další večer se bílý pejsek za slonem opět zastavil, aby po něm dojedl zbytky jídla. Tentokrát se spolu dali do řeči a další večer si dokonce i hráli. Stala se z toho tradice a oba vypadali velice šťastně a spokojeně.
Majitel cirkusu však nebyl příliš nadšený, že musí krmit ještě cizího psa, a proto se rozhodl, že z Měcholup ihned odjedou do jiného města.
Když večer pejsek přiběhl na místo, kde stával cirkus a zjistil, že zde už nestojí, začal usedavě plakat. Stejně na tom byl i slon, který velice smutněl a dokonce začal stonat.
Když majitel cirkusu zavolal slonovi lékaře, slon se mu důvěrně svěřil, že mu chybí jeho kamarád – bílý pejsek z Měcholup
Lékař sdělil slonovo trápení majiteli cirkusu a ten tedy přimhouřil oči a rozhodl se, že pro bílého pejska do Měcholup zajede a nechá si jej, aby měl slon svého přítele.
Nakonec měl z návratu bílého pejska radost nejen slon, nýbrž i majitel cirkusu. Slon a pejsek – začali mu říkat Snížek, si totiž vymysleli společné představení, jaké nikdy nikdo v žádném jiném cirkusu neviděl.
