Malý Jeník právě seděl v autě a s úžasem sledoval okolní plynoucí krajinu. Už se nemohl dočkat, až dojede k babičce, u které trávil jarní prázdniny nejradši. Babička sice bydlela ve městě, měl to tam ale rád. Tolik hřišť, obchodů s hračkami a sladkostmi u nich na vesnici neměli.
Pokračovat ve čtení →Markéta O.
Housenka Píďa a víla Malvína
Na rozlehlém poli nedaleko lesa, žila zelená housenka, které nikdo neřekl jinak než Píďa. Ta zde byla velice šťastná, protože tu měla celé pole se zelím, na němž si každý den velmi pochutnávala. Bydleli tu s ní i její kamarádi a také rodina.
Pokračovat ve čtení →O statečném papouškovi Rikovi
Na druhém konci naší planety Země se nachází jeden z mnoha deštných pralesů, v němž před několika lety žil papoušek, jehož tělo pokrývala lesklá červená peříčka. Jmenoval se Riko. Svůj domov měl v koruně jednoho vysokého stromu, kde se mu velice líbilo. Měl tam výhled na velkou část pralesa, a díky tomu mohl jednoho dne pomoci zachránit život několika zvířátkům, která žila dole v pralese. Co se stalo? To vám právě teď povím.
Pokračovat ve čtení →Moudrý buvol jménem Lucky
Je tomu již dávno, co po světě chodil jeden starý a unavený, avšak velice moudrý a dobrosrdečný buvol. Jmenoval se Lucky a žil v Africe, a to poblíž pralesa, v němž na rozvětveném stromě bydlela snad ta nejneposednější opice pod Sluncem.
Pokračovat ve čtení →Krteček a myška slaví Vánoce
Když se jednoho zimního dne krteček s velkými problémy vyhrabal na svět, již tušil, co se děje. Věděl, že té bílé věci, kvůli které jej studily ruce, se říká sníh. Avšak čemu se podivil, že všude slyšel zpívání ptačích koled. Všechny ze stromů byly plné ptačích sborů, jenž zpívaly ze všech sil. Až jeden z ptáčků krtečkovi prozradil, že jsou Vánoce.
Pokračovat ve čtení →Krtek a žvýkačka
Byl krásný letní slunečný den, když se krtek právě hrabal ven ze své podzemní skrýše. Jakmile vykoukl na svět a spatřil denní světlo, promnul si oči a rozhlédl se okolo sebe, nemohl uvěřit vlastním očím. Kde se to tentokrát ocitl? Tady láhev od minerálky, támhle obal od zubní pasty a spousta dalších odpadků. „To je snad nějaká skládka,“ povídá smutně krtek.
Pokračovat ve čtení →O křepelkách a lovci
V jednom křoví mezi rozlehlým polem a lesy mělo domov spoustu křepelek. Žily zde již několik let a dosud se ještě nikdy se nesetkaly s lovci. Bylo tomu nedávno, co se do jednoho nedalekého stavení na konci vesnice právě jeden lovec přistěhoval. Tento se mohl všude chlubit svou obratností.
Pokračovat ve čtení →O netradičním a věrném přátelství mezi psem a slonem
Do jednoho města – jmenovalo se Měcholupy, přijel nedávno poprvé velký cirkus. Děti se sem mohly chodit dívat na představení klaunů, poníků, opic, akrobatů a především jednoho obřího slona. Děti se velice bavily a měly z cirkusu velkou radost.
Pokračovat ve čtení →Piráti a zeleninový ostrov
Na světě teče velké množství různě velkých řek a říček, jenž se vlévají do dalších řek, anebo přímo do moří a oceánů. A na jednom z těchto moří se již několik let plaví stará a skoro již rozpadlá loď. A kdo ji obývá? To se dozvíte na dalších řádcích této pohádky.
Pokračovat ve čtení →Zapomenutý čert
V jednom temném bukovém lese poblíž vesničky Dalskabáty se nacházelo již téměř rozpadlé stavení. Dříve to bývala snad hájenka. Dnes už ji ale nikdo neobýval, snad kvůli tomu, že v ní podle zdejších obyvatel straší.
Pokračovat ve čtení →Bílý had a straka zlodějka
Před dávnými časy bylo jedno království, v němž kraloval jeden velice moudrý král. Panovaly o něm zvěsti, že rozumí řeči zvířat, avšak nikdo netušil, jak je to možné. Lidé přeci řeči zvířat jen tak nemohou rozumět.
Pokračovat ve čtení →Rozum a štěstí
Jak je již od pradávna známo, rozum a štěstí spolu vždy vedli dlouhé spory. Neměli se příliš v lásce. Jednoho krásného dne se rozum a štěstí potkali na jedné uzoučké polní cestičce mezi velkým zámkem a polorozpadlým statkem. Opět se pustili do vzájemného pošťuchování. „Já jsem pro lidi důležitější než ty,“ povídá štěstí. Avšak rozum štěstí ihned oponoval a tvrdil pravý opak.
Pokračovat ve čtení →O víle Amálce a vodníku Kebulovi
Dlouhé zlaté vlasy, na nichž sedí krásný věneček upletený z modrých pomněnek. Kulatý obličej s červenými tvářičkami a sněhově bílé šaty. Tak přesně vypadala právě víla Amálka. Ráda se procházela po paloučku, okolo studánky, anebo po lese. Byla to přece lesní víla.
Pokračovat ve čtení →Prasátko Pepa stůně
Bylo ráno jako každé jiné, když se prasátko Pepa probudilo. Pepa a její mladší bratříček utíkali ke stolu, kde jim maminka s tatínkem připravili výbornou sladkou snídani. Pepina milovala rohlík s marmeládou a horké kakao. Avšak když dnes snědla půlku rohlíku a vypila trošku kakaa, necítila se příliš dobře. Začalo ji bolet bříško a také se jí na obličeji objevilo hned několik červených a nafouklých pupínků.
Pokračovat ve čtení →Broučkovo první svícení
Nastal večer, na který všichni dlouho a netrpělivě čekali. Večer, který se měl stát nezapomenutelným, a to zejména pro toho malého tvorečka – broučka. Tím dlouho očekávaným večerem byl právě ten, kdy se měl brouček vydat s ostatními na noční oblohu, aby poprvé svítil lidem.
Pokračovat ve čtení →