Na konci vesnice stál již několik desítek let statek, jenž obývala stařičká babička s dědečkem, několika kravičkami, králíky a slepicemi. Vlastně tam s nimi žil i jeden velice odvážný a nebojácný pes. Říkali mu proto Nebojsa.
Pokračovat ve čtení →Markéta O.
Tři králové a cesta za nejmocnějším králem
Od doby, co po světě chodili tři velmi moudří muži – mudrcové, uplynulo již několik tisíc let. Byli to tři králové z východu, kdy jeden z nich se jmenoval Kašpar, druhý Melichar a třetí Baltazar. Že jste o nich už někdy zaslechli zmínku? Pojďme se podívat, jak to s nimi vlastně bylo a proč je znají lidé z mnoha koutů světa.
Pokračovat ve čtení →Jak se ryba Šklíba a had Pat stali nerozlučnými kamarády
Zajisté jste již vyslechli spousty nejrůznějších pohádek, avšak už jste někdy slyšeli pohádku, jenž se odehrávala v tom nejhlubším mořském příkopu na světě? Tam dole, kde si všichni myslí, ze žádný život není? Opak je pravdou.
Pokračovat ve čtení →Karolínka a její šaty snů
Stejně jako každý rok po pololetním vysvědčení, tak i letos se Karolínka s radostí vydala na prázdniny k babičce a dědečkovi na statek. Venku mrzlo až praštilo a Karolínce bylo jasné, že venku nebude trávit tolik času, jako tomu bývalo o letních prázdninách. I přesto se ale k prarodičům tuze těšila, protože jí společnost dělával křeček, kterému neřekla jinak než Tulík. Zvuk praskajícího ohně v kamnech, teplé ponožky, deka a horká čokoláda v hrníčku. Nic z toho nesmělo v tomto období u babičky a dědečka chybět.
Pokračovat ve čtení →Máša a zatoulaný krokodýl
Dnes vám budu vyprávět o vysoké převysoké žirafě, které nikdo neřekne jinak než Máša. Možná se budete divit, ale Máša od svého narození nežila v Africe, jak je tomu běžně, nýbrž tady – v České republice. Měla vysokou a celkově prostornou stáj, v jejíž střeše se nacházelo okénko, kterým mohla pozorovat nejen noční oblohu. Každý den ji chodil poklízet Jeník. Nastlal jí vysokou vrstvu slámy, nalil čisté vody, nasypal krmení a také se s ní pomazlil. To měla Máša ze všeho nejradši.
Pokračovat ve čtení →Ztracená zvířátka v podzimní přírodě
Malého zajíčka a ještě menší šedivou myšku spojovalo již několik let silné přátelské pouto. Ačkoliv v zimním období myška trávila většinu svého času v teple svého domova, velice si rozuměli a často si spolu hráli.
Pokračovat ve čtení →Neponaučitelná pyšná vrána a bystrá liška
Po světě chodí několik milionů lidí a stejně tak zde žije i několik mnoho milionů druhů živočichů a rostlin. Jedním z nich je i neponaučitelná pyšná vrána a dalším bystrá liška. Tato dvě zvířátka žijí v jehličnatém lese, kde panuje přátelská nálada. Avšak jednoho dne to kouzlo přátelské nálady pominulo. Co se stalo? Na to se dnes společně podíváme.
Pokračovat ve čtení →Darebák Jára na hřišti
Přišlo jaro a spolu s rozkvetlými stromy se probouzely i první z jarních kytiček. Zahrady, louky, parky, ale i dětská hřiště jimi byla posetá. Tudle sedmikráska a támhle zase pampeliška. Na větvičkách stromů si též prozpěvovali ptáčci a někteří poskakovali po zelené travičce a hledali potravu pro svá právě narozená mláďátka, jenž s otevřenými zobáčky netrpělivě čekala v hnízdech.
Pokračovat ve čtení →Flandil a jeho první den ve školce
Velké letní prázdniny utekly jako voda a malý šneček jménem Flandil se mohl začít připravovat k nástupu do školky. Byla to pro něj velká novinka, protože tam byl zatím jen jednou – u zápisu. Nevěděl, co ho čeká, zda si tam najde kamarády, jestli se mu tam budou líbit hračky, anebo jestli mu nebude smutno po mamince a tatínkovi. Tyto otázky se mu honily v hlavě pořád dokola.
Pokračovat ve čtení →Chamtivý farmář a dýňové semínko
Na světě je městečko a poblíž toho městečka i malá vesnička, v níž jednou žili i dva farmáři. Jeden z nich byl velmi chudý, avšak pro druhé by se rozdal. Ačkoliv měl všeho málo, dělil se i o to málo. Bohatý farmář byl pravým opakem toho chudého. Vlastnil sice krásný a honosný statek, farmu, které se dařilo, ale nikdy nikomu nepomohl v nouzi. Tento farmář měl pověst chamtivce ve vesnici, v níž žil, ale i v sousedním městečku.
Pokračovat ve čtení →Nedočkavá sasanka a vrabec Pepík
Sluníčko začínalo nabírat na své síle a na obloze bylo vidět stále častěji. Na několika málo místech, kam jeho paprsky ještě nedosáhly, zem však stále pokrývaly zbytky sněhu a ledu, které se rozpouštěly velice pomalu. Louky, zahrady a další zákoutí v přírodě se pomaličku začínaly zelenat, avšak po rozkvetlých sedmikráskách, pampeliškách či sasankách ještě nebylo ani vidu, ani slechu. Až na jednu sasanku, která se probudila příliš brzy. A jak to s ní nakonec dopadlo?
Pokračovat ve čtení →Dřevorubec a dubový skřítek
Na mýtince stál domeček a v tom domečku žil statný dřevorubec se svou ženou. Měli se moc rádi, avšak byli velmi chudí. Dům se jim rozpadal, děravou střechou dovnitř zatékalo a na jídlo jim moc peněz také nezbývalo.
Pokračovat ve čtení →Pichlavá velikonoční nadílka
Velikonoce se hojně označují jako svátky jara. Ptáte se proč? Příroda se probouzí, všechny možné květinky začínají vyrůstat ze země, stromy krásně pučí, zvířátka se rozmnožují a vše se krásně začíná zelenat. A právě v tomto období se odehrál příběh, který vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →Ukradená čokoládka
Malý Jeník právě seděl v autě a s úžasem sledoval okolní plynoucí krajinu. Už se nemohl dočkat, až dojede k babičce, u které trávil jarní prázdniny nejradši. Babička sice bydlela ve městě, měl to tam ale rád. Tolik hřišť, obchodů s hračkami a sladkostmi u nich na vesnici neměli.
Pokračovat ve čtení →Housenka Píďa a víla Malvína
Na rozlehlém poli nedaleko lesa, žila zelená housenka, které nikdo neřekl jinak než Píďa. Ta zde byla velice šťastná, protože tu měla celé pole se zelím, na němž si každý den velmi pochutnávala. Bydleli tu s ní i její kamarádi a také rodina.
Pokračovat ve čtení →