Paní Zima

V jednom stařičkém stavení nedaleko úzké cestičky a krásné studny, žila chudá vdova a s ní i dvě dívky – dcery. Jedna z nich byla ošklivá a líná. Zato ta druhá byla její přesný opak. Jmenovala se Maruška. Byla tuze pilná a také krásná. I přesto měla vdova radši tu ošklivou a línou. Byla to totiž její vlastní dcera.

Pokračovat ve čtení →

Kubajz a jeho veliké uši

Jak už tak tomu bývá, čas plyne jako zběsilý a nikdo z nás jej nedokáže zastavit. V některých chvílích bychom jej zastavili rádi, avšak někdy zase naopak – popohnali. Jako nikdo z nás neuteče nástupu do mateřské školy, tak se nevyhne ani přestupu do základní školy. A jak se s tím dokázal vypořádat klučík, jemuž nikdo neřekl jinak než Kubajz?

Pokračovat ve čtení →

Maminčina lemuří holčička

Dnes vám budu vyprávět pohádku o neobyčejných tvorech, kteří také žijí s námi na planetě Zemi. Jsou to malé opičky s šedivým kožíškem a pruhovaným ocáskem. Jejich ouška jsou maličkatá stejně jako jejich čumáčky. Každá z těchto opiček musí mnoho času věnovat péči o své hebké chloupky. My přeci také musíme pečovat o své tělo či vlasy.

Pokračovat ve čtení →

Tři králové a cesta za nejmocnějším králem

Od doby, co po světě chodili tři velmi moudří muži – mudrcové, uplynulo již několik tisíc let. Byli to tři králové z východu, kdy jeden z nich se jmenoval Kašpar, druhý Melichar a třetí Baltazar. Že jste o nich už někdy zaslechli zmínku? Pojďme se podívat, jak to s nimi vlastně bylo a proč je znají lidé z mnoha koutů světa.

Pokračovat ve čtení →

Karolínka a její šaty snů

Stejně jako každý rok po pololetním vysvědčení, tak i letos se Karolínka s radostí vydala na prázdniny k babičce a dědečkovi na statek. Venku mrzlo až praštilo a Karolínce bylo jasné, že venku nebude trávit tolik času, jako tomu bývalo o letních prázdninách. I přesto se ale k prarodičům tuze těšila, protože jí společnost dělával křeček, kterému neřekla jinak než Tulík. Zvuk praskajícího ohně v kamnech, teplé ponožky, deka a horká čokoláda v hrníčku. Nic z toho nesmělo v tomto období u babičky a dědečka chybět.

Pokračovat ve čtení →

Máša a zatoulaný krokodýl

Dnes vám budu vyprávět o vysoké převysoké žirafě, které nikdo neřekne jinak než Máša. Možná se budete divit, ale Máša od svého narození nežila v Africe, jak je tomu běžně, nýbrž tady – v České republice. Měla vysokou a celkově prostornou stáj, v jejíž střeše se nacházelo okénko, kterým mohla pozorovat nejen noční oblohu. Každý den ji chodil poklízet Jeník. Nastlal jí vysokou vrstvu slámy, nalil čisté vody, nasypal krmení a také se s ní pomazlil. To měla Máša ze všeho nejradši.

Pokračovat ve čtení →