Krteček malířem

Sluníčko se usmívalo na obloze a pozorovalo dění dole na zemi. Kytičky kvetly a tráva se zelenala. A uprostřed něčí zahrady z ničeho nic začala růst hromádka z hlíny, jenž se stále zvětšovala. Avšak nakonec se její růst zastavil a kousek vedle se začala tvořit nová hromádka. Když už byla dost vysoká, vykoukl z ní červený čumáček a potom 3 vlásky. Víte, kdo to byl? No přece krteček.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelná lucerna

Bylo tomu už velice dávno, co po světě chodila maličkatá holčička, která pocházela z chudé rodiny. Její tatínek byl švec, avšak toto zaměstnání mu příliš peněz nepřinášelo. Maminka trávila čas doma s právě narozenou sestřičkou a o obě děvčátka se vzorně starala a obklopovala je láskou stejně jako jejich tatínek. Avšak holčička jménem Lucinka měla neustále pocit, že se jí rodiče věnují málo a mají radši její sestřičku.

Pokračovat ve čtení →

O makové panence a letním blesku

Bylo parné léto a maková panenka se s motýlem Emanuelem právě opalovala na paloučku. Obloha byla jasná – bez jediného mráčku. Jen sluníčko na ní krásně zářilo svými zlatavými paprsky. “Radši si zajdi pro deštník, přeháňka a bouřka tu může být co by dup,” povídá maková panenka Emanuelovi. Avšak ten si jen ospale zývnul a říká: “Kdepak by se tady vzala? Je přece krásný slunečný den a žádná bouřka s deštěm ho nezkazí.”

Pokračovat ve čtení →

Sobecký obr

Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.

Pokračovat ve čtení →

Jak brouček na svět přišel

Jednoho večera, když slunce zapadalo za obzor, byl slyšet pláč po celém lese. To se právě v chaloupce pod jalovcem narodil svatojanským broučkům malý brouček. Zanedlouho se tu radostnou novinu dozvědělo celé okolí. Všichni z této události měli velikou radost, protože věděli, že jim brouček pomůže v noci svítit lidem.

Pokračovat ve čtení →

Čarodějův učeň

Je tomu již několik let, co po světě chodil chlapec, který hledal někoho, kdo by ho vzal k sobě do služby. Jakmile narazil na prvního pána, ihned mu k jeho dotazu sdělil, že je velice učenlivý a umí velmi dobře číst a psát. “Nemohu tě přijmout k sobě do služby”, sdělil s politováním pán. Byl to totiž čaroděj. Chlapec tomu vůbec nerozuměl, protože netušil, že se právě setkal s čarodějem, jenž potřebuje uchovat svá zaklínadla v tajnosti.

Pokračovat ve čtení →

Kocour Mikeš na hruškách

V jedné malé české vesničce – jmenovala se Hrusice, se narodilo kotě. Byl to kocour černý od hlavy až k patě. A to není všechno. Tento kocour nebyl jen tak ledajaký. Uměl totiž i mluvit. Bydlel v chaloupce společně s Pepíkem a jeho rodiči. To právě Pepík ho naučil tak krásně mluvit a také chodit po dvou tlapkách.

Pokračovat ve čtení →

Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

Pokračovat ve čtení →

O Všeználkovi

Povím vám pohádku, kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček. Vlastně to možná ani pohádka není a je to skutečný příběh.

Za starých časů žil v sousední vesnici mlynář. Jmenoval se Neználek. Měl dva syny. Ten starší se jmenoval František a ten když vyrostl, otec ho vyučil mlynářskému řemeslu. František byl velice šikovný. Brzy zastal práci na mlýně jako jeho otec a stal se dobrým mlynářem.

Pokračovat ve čtení →

Lakomý švec

V jednom malebném údolí, jímž protékala řeka, se nacházela maličká vesnička nazývající se Dejvice. Každý si myslel, že je to vesnička, kde je každý z obyvatel štědrý a rád se dělí. Opak byl ale pravdou. Většina z místních byla lakomá a škudlila každou korunu. Ve vesnici neměli dokonce ani hodiny odbíjející pravé poledne, které dříve bývaly ozdobou vesničky.

Pokračovat ve čtení →

Zajíc a želva

Jednoho krásného slunečného dne si to po lesní cestičce pobíhal zajíc, když vtom potkal želvu, která si vykračovala pomaličku. “Ty se teda plazíš pomalu. Skoro jako had,” povídá zajíc želvě. “Vidíš támhleten strom?” Zeptala se želva zajíce. “Vsadím se, že k němu dříve doběhnu já,” povídá s úsměvem. Zajíc vyprsknul smíchy. Nemohl věřit svým uším, co právě slyšel. Je přece jasné, že on je rychlejší než želva a závod vyhraje. Myslel si, že se želva snad pomátla.

Pokračovat ve čtení →