Jak pejsek a kočička myli podlahu

(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)

V malém domečku na konci lesa spolu hospodařili pejsek a kočička. Bydleli tam už několik let a snažili se vše dělat stejně jako lidé, avšak ne vždy se jim to povedlo. Nemají přece ruce a nohy stejné jako člověk. Na tlapkách mají maličké polštářky a z nich vykukující drápky. Právě proto to u nich v domečku vypadalo všelijak.

Pokračovat ve čtení →

O kočičce Poledničce

Naše Micka – kočka milá, tři koťátka z jara měla. To první byla kočička. Protože se narodila večer, dostala jméno Večerka. Druhé kotě přišlo na svět k ránu, když sluníčko otevíralo ke dni bránu. Kocourek to byl a dostal jméno Emil. Poslední kočička se narodila, když právě dvanáctá hodina na věži bila. Poledne na věži právě zvoní, tudíž jméno Polednička kočičce zvolili.

Pokračovat ve čtení →

Čert a Káča

Kdesi kdysi žilo děvče, které se jmenovalo Káča. Byla to holka upovídaná a někdy také hubatá. A navíc byla také velice ošklivá. Velký nos a uši, pihatá tvář a velké břicho. To byla Káča. Celá ves si o ní povídala. Každý týden chodila Káča k muzice a velmi si přála, aby si mohla zatancovat s nějakým mládencem. Avšak všem byla jen pro smích a nikdo ji k tanci nevyzval.

Pokračovat ve čtení →

Jak si pejsek roztrhl kalhoty

Byl jeden z krásných parných letních dnů a pejsek s kočičkou se rozhodli, že jen tak nebudou sedět doma a vyrazí na výlet. Dlouho přemýšleli, kam by se jen mohli podívat, až to pejsek vymyslel. „Půjdeme se koupat k jezeru,“ sdělil s potěšením v očích kočičce. Kočička souhlasila a vydali se na cestu, která není příliš dlouhá.

Pokračovat ve čtení →