Ubrousku, prostři se!

3 min. čtení

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

A kam se vlastně ovčák vydal? Šel tam, kam ho nohy nesly, až došel k tajuplné chaloupce uprostřed lesa. Zaťukal na dveře a otevřel mu starý dědeček. Jeho vlasy hrály bílou barvou stejně jako vousy, jenž sahaly až po kolena.“Vítej v mém obydlí. Je tomu už 100 let, co mě někdo naposledy navštívil,“ povídá dědeček. Ovčák si s ním začal povídat o nejrůznějších historkách. Oba dva byli velmi šťastní, že si mohou s někým popovídat.

Další den, když dědeček vypravoval ovčáka na cestu, daroval mu kostkovaný ubrousek. Nebyl to jen tak ledajaký ubrousek. Byl kouzelný.

Jakmile ovčák dorazil do vesnice, usedl na náměstíčku do trávy k pařezu, na který položil ubrousek a povídá: „Ubrousku, prostři se!“ Během pár chvil se na ubrousku objevilo uzené koleno, pečená husa, koláčky a mnoho dalších dobrot. Když ho z povzdálí sledovala místní krejčí, myslela si, že je to sen.

Vyrazila za kovářem a řekla mu, co právě viděla. Kovář tu zprávu sdělil sousedovic Mařeně a takto se to šířilo po celé vesnici. Večer, když si ovčák ustlal na paloučku a začal pochrupovat, se k němu tiše přikradl kovář a kouzelný ubrousek mu ukradl.

Doma ho položil na stůl a spolu s ostatními obyvateli se těšil, že si udělají hostinu. „Ubrousku, prostři se,“ pronesl. Ubrousek ale stále zel prázdnotou. „Ubrousku, prostři se,“ povídá Mařena. Ubrousek ale i po několika prosbách nevykouzlil ani suchý rohlík.

Jak se ovčák ráno vzbudil, všiml si, že na náměstí je plno lidí. Vyrazil za nimi a zajímal se, co se děje. Kovář se do něj hned pustil, že jeho ubrousek neumí poslouchat, načež ovčák zůstal stát s údivem, protože nevěděl, že mu vesničané ubrousek ukradli. Proto si jej vzal a pošeptal: „Ubrousku, prostři se.“ Sotva to dořekl, ubrousek se začal plnit samými dobrotami.

„To koukáte, jak je můj ubrousek poslušný. Kradli jste, a proto se k vám choval tak, jak jste si zasloužili a ničeho vám nedal,“ povídá s úsměvem ovčák. A od té doby už žádný z vesničanů nikdy nic neukradl.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených
Nahoru