Pošťácká pohádka

Všude samá cedule, na níž se píše, jak se správně chovat, mnoho připomínek a dalších lejster. Takhle vypadá poštovní úřad. A na jednom z poštovních úřadů pracoval i pan Kolbaba. Byl to pán, jehož hlava byla tak kulatá, že připomínala fotbalový míč a také ji ani nepokrývalo příliš mnoho vlasů. Naopak postavu měl shodnou s mnoha ostatními a tato ničím nevynikala.

Pokračovat ve čtení →

Krteček malířem

Sluníčko se usmívalo na obloze a pozorovalo dění dole na zemi. Kytičky kvetly a tráva se zelenala. A uprostřed něčí zahrady z ničeho nic začala růst hromádka z hlíny, jenž se stále zvětšovala. Avšak nakonec se její růst zastavil a kousek vedle se začala tvořit nová hromádka. Když už byla dost vysoká, vykoukl z ní červený čumáček a potom 3 vlásky. Víte, kdo to byl? No přece krteček.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelná lucerna

Bylo tomu už velice dávno, co po světě chodila maličkatá holčička, která pocházela z chudé rodiny. Její tatínek byl švec, avšak toto zaměstnání mu příliš peněz nepřinášelo. Maminka trávila čas doma s právě narozenou sestřičkou a o obě děvčátka se vzorně starala a obklopovala je láskou stejně jako jejich tatínek. Avšak holčička jménem Lucinka měla neustále pocit, že se jí rodiče věnují málo a mají radši její sestřičku.

Pokračovat ve čtení →

O makové panence a letním blesku

Bylo parné léto a maková panenka se s motýlem Emanuelem právě opalovala na paloučku. Obloha byla jasná – bez jediného mráčku. Jen sluníčko na ní krásně zářilo svými zlatavými paprsky. „Radši si zajdi pro deštník, přeháňka a bouřka tu může být co by dup,“ povídá maková panenka Emanuelovi. Avšak ten si jen ospale zývnul a říká: „Kdepak by se tady vzala? Je přece krásný slunečný den a žádná bouřka s deštěm ho nezkazí.“

Pokračovat ve čtení →

Sobecký obr

Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.

Pokračovat ve čtení →

Jak brouček na svět přišel

Jednoho večera, když slunce zapadalo za obzor, byl slyšet pláč po celém lese. To se právě v chaloupce pod jalovcem narodil svatojanským broučkům malý brouček. Zanedlouho se tu radostnou novinu dozvědělo celé okolí. Všichni z této události měli velikou radost, protože věděli, že jim brouček pomůže v noci svítit lidem.

Pokračovat ve čtení →

Čarodějův učeň

Je tomu již několik let, co po světě chodil chlapec, který hledal někoho, kdo by ho vzal k sobě do služby. Jakmile narazil na prvního pána, ihned mu k jeho dotazu sdělil, že je velice učenlivý a umí velmi dobře číst a psát. „Nemohu tě přijmout k sobě do služby“, sdělil s politováním pán. Byl to totiž čaroděj. Chlapec tomu vůbec nerozuměl, protože netušil, že se právě setkal s čarodějem, jenž potřebuje uchovat svá zaklínadla v tajnosti.

Pokračovat ve čtení →

Kocour Mikeš na hruškách

V jedné malé české vesničce – jmenovala se Hrusice, se narodilo kotě. Byl to kocour černý od hlavy až k patě. A to není všechno. Tento kocour nebyl jen tak ledajaký. Uměl totiž i mluvit. Bydlel v chaloupce společně s Pepíkem a jeho rodiči. To právě Pepík ho naučil tak krásně mluvit a také chodit po dvou tlapkách.

Pokračovat ve čtení →

Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

Pokračovat ve čtení →
Nahoru