Flandil a jeho první den ve školce

4 min. čtení

Velké letní prázdniny utekly jako voda a malý šneček jménem Flandil se mohl začít připravovat k nástupu do školky. Byla to pro něj velká novinka, protože tam byl zatím jen jednou – u zápisu. Nevěděl, co ho čeká, zda si tam najde kamarády, jestli se mu tam budou líbit hračky, anebo jestli mu nebude smutno po mamince a tatínkovi. Tyto otázky se mu honily v hlavě pořád dokola.

Nastal den, kdy maminka Flandila ráno probudila dřív, aby stihli dojít do školky včas. Flandil vstal z postýlky, vyčistil si zoubky, umyl obličej, převlékl se z pyžama a rozloučil se s tatínkem, který odcházel do práce. Maminka Flandilovi zatím připravila malý batůžek, ve kterém měl oblečení na hřiště a pyžamko. Avšak první den šel do školky jen na chvíli, a sice do oběda. Spinkat tam prý může až další týden, a tak dnes pyžamko potřebovat nebude.Flandil a maminka se vydali ruku v ruce na cestu do školky.

Flandil se celou cestu maminky neustále na něco vyptával. „A bude tam hodně dětí? Co dostanu k obědu? Co když mi po tobě a tatínkovi bude smutno?“ Vyptával se pořád dokola.

Jakmile vstoupili do budovy školky, Flandil se necítil vůbec dobře. V šatně si odložil batůžek se svými věcmi a maminka jej doprovodila do jeho třídy, kde již čekala paní učitelka a dokonce i pár dalších dětí. Flandilovi se od maminky nechtělo. Měl ji moc rád a nejradši by s ní zůstal doma a hrál si s ní. Avšak maminka musela do práce – stejně jako tatínek. „Podívej se, co tady mají za hračky, anebo se hned přidej k ostatním. Kamarády si určitě najdeš. A kdyby ti bylo moc smutno, podívej se na tuto fotku a vzpomeň si, že pro tebe po obědě zase přijdu,“ pošeptala mu do ouška maminka a do ruky Flandilovi dala fotku, na které byla maminka, tatínek i Flandil a všichni se usmívali.

Dveře se zavřely, maminka zmizela a Flandil se opatrnými kroky vydal prozkoumat celou třídu. Tady jsou kočárky pro panenky, tadyhle různá auta a traktory a tamhle dokonce i stolní hry a puzzle. Hraček tu bylo požehnaně. „Pojď si s námi hrát,“ ozvaly se dva jemné hlásky najednou. Flandil neváhal a vydal se za ostatními zvířátky.

Hrál si se svými novými kamarády celé dopoledne a už tu byl čas oběda. Dostal chutný salát s kousky pampelišek. Velice mu chutnal. Avšak najednou začal být nervózní. Maminka mu slíbila, že pro něj po obědě přijde, tak kde jen vězí? Začalo mu být smutno. Vzpomněl si však, že v kapsičce má schovanou fotku, která mu v případě smutku má pomoci. Vytáhl ji a podíval se na fotku své rodiny. Ihned se mu na tváři zjevil úsměv. A jakmile se usmál, otevřely se dveře a v nich stála maminka, která si pro něj přišla. Přesně tak, jak to slíbila – po obědě.

Flandil tak zvládl první den ve školce na jedničku a další dny se tam těšil stále víc a víc. „Zítra si budeme hrát s vláčky a k obědu budeme mít lahodné sedmikrásky!“ Povídal doma mamince a tatínkovi s velkým nadšením, když uléhal do postýlky. Zavřel očička a spal jako dudek. Už se nemohl dočkat dalšího dne, jenž stráví ve školce se svými novými kamarády.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..