V lese přebýval mrzutý jezevec. Byl oděn do šedobílého kabátu, dupal, funěl a měl pocit, že mu patří celý les.
„Mmm…,“ mručel si pořád, „zase se mi pletou houby pod nohy, kytky tu moc voní a slunko je dnes příliš ostré.“ A tak kopnul do každé houby, která byla v jeho blízkosti, otrhal hlavičky všem květinám a jediné štěstí bylo, že na sluníčko nedosáhl.
Jednoho dne se však tvorové lesa rozhodli, že musí zakročit. Liška svolala lesní radu.
„Jak jistě víte, v lese nám řádí jezevec.“ pronesla liška. „Mám pro Vás návrh, jak získat náš les zpět!“
V davu zúčastněných se ozvalo souhlasné mručení.
„Navrhuji, abychom na něho nachystali lest. Víme, že každý den, když je slunce nejvýš, chodí ke studánce pro vodu. Co kdybychom místo každé houby co potká, nastrčili kameny, místo květin dali k cestě kopřivy a celou dobu ho po cestě doprovázel rej včelek?“
Opět se ozvaly souhlasné zvuky, tentokrát už doprovázené smíchem.
„Prosím,“ pokračovala liška, „zvedněte ruku, krovku, kývněte kloboučkem nebo jinak dejte vědět, zda souhlasíte.“
Nebylo třeba počítat, kdo souhlasí. Byla to jasná většina.
A tak na další den připravili lesní tvorové v čele s liškou na jezevce past.
Když bylo slunce nejvýš, vyštrachal se ze své nory. Podrážděně mručel a svoje naštvání si chtěl vybít na první houbě, kterou potkal.
Aaaaa, kop! „Auu, toto bolí, toto bolí!“ vykřikl jezevec a pomyslel si, že musel špatně vidět, když si spletl houbu s kamenem a pokračoval v cestě.
„Zase ty hloupé kytky se mi pletou pod nohy,“ pronesl a jednu uškubnul.
„Auu, toto pálí, toto pálí!“ vykřikl opět jezevec a pomyslel si, že dnes není jeho den.
Ostatní zvířátka se královsky bavila, větve se prohýbaly pod smějícími se veverkami a ptáčci spustili tu nejveselejší melodii, jakou znali.
Ke studánce ho doprovodil rej včel a on tak celý uspěchaný dorazil do cíle. Tam na něho čekala liška.
„Vidíš, jezevče? Sám sis to způsobil svou hrubostí. Celý les se na tebe spiknul. Příště si dobře rozmysli, než začneš někomu škodit.“
Jezevec nevěřícně koukal na lišku, pak se otočil a zamířil zpět no své nory. A pravdou je, že už víckrát v lese neškodil.
