V jedné malebné české vesničce stál rozlehlý statek, kde žil hospodář se svojí ženou a třemi syny – Jakubem, Václavem a Josefem. Život na statku obnášel moc práce, avšak tu zastávali jen hospodář a jeho žena. Jakub, Václav i Josef totiž byli tuze líní a jejich oblíbeným místečkem byla vyhřátá pec.
Jednoho dne však došlo dříví a hospodářova žena tak neměla kde uvařit, protože kamna byla studená. Jakub se ozval jako první: „Pec je studená. Mámo, přilož do ní!“ Jakmile to otec zaslechl, ihned Jakuba okřikl: „Nebuď líný a se svými bratry vyrazte do lesa na dříví.“ Avšak to se ani jednomu ze synů nelíbilo. Raději si vylezli ven na zahradu, kde sluníčko hřálo svými paprsky. Jakmile to spatřil hospodář se ženou, vyrazili na dříví do lesa sami.
Druhý den pak hospodářova žena připravila hostinu, protože byla neděle. Upekla koláče s tvarohem, mákem, ale i s povidly. A k obědu nesměla chybět velká kachna se zelím a kynutými knedlíky. Jakmile vše bylo připravené, hospodář i se svou ženou odešli do kostela na mši.
Když se však vrátili, všichni tři synové stále pochrupovali na vyhřáté peci. „Vstávejte, vy kůže líné!“ Došla hospodářovi trpělivost a zakřičel na ně. V tom okamžiku je z postele vytáhla ta neuvěřitelná vůně jídla, jenž ucítili. Všichni se najednou seběhli ke stolu a nevěděli, co sníst dřív. „Ty jsi upekla jen jednu husu? To je přece málo,“ stěžoval si Václav. Sotva dojedl kus povidlového koláče, chtěl se pustit do kachny. Avšak tu chtěli právě ochutnat i jeho bratři – Jakub a Josef.
V ten moment nastalo velké přetahování o kus kachny, když v tom se kus masa roztrhnul a vyletěl ven otevřeným oknem. Tam spal pes Alík, jenž si na kachně začal pochutnávat.
Bratři tak byli tuze smutní, avšak rodiče byli velmi rádi za tuto příhodu. Synové tak aspoň pochopili, že o jídlo se nikdy nemají vést spory. Jakub, Václav i Josef si tak jídla začali více vážit a dokonce začali rodičům i více pomáhat s celým chodem statku.
