Housenka Píďa a víla Malvína

Na rozlehlém poli nedaleko lesa, žila zelená housenka, které nikdo neřekl jinak než Píďa. Ta zde byla velice šťastná, protože tu měla celé pole se zelím, na němž si každý den velmi pochutnávala. Bydleli tu s ní i její kamarádi a také rodina.

Jednoho dne, když si tuze pochutnávala na jednom šťavnatém listu zelí, zaslechla, jako by někdo velmi blízko poplakával. Jakmile se zaposlouchala a začala hledat, kdo by to mohl být, ukrutně se vylekala. V hlávce zelí spatřila nějakého maličkého tvorečka, jenž byl stejně velký jako sama Píďa. Avšak vzhledově se od sebe poněkud odlišovali. Zatímco Píďa měla delší zelené tělo a z něj vyrůstalo několik krátkých nohou, malý tvoreček ze zelí vypadal spíš jako člověk, avšak na zádech mu ještě přebývala průhledná křídla, jenž se třpytila jako kapky rosy v trávě za ranního svitu slunce.

„Pročpak pláčeš a kdo vlastně jsi?“ Zeptala se zvědavě Píďa. „Jmenuji se víla Malvína a dnes jsem přenocovala uprostřed této hlávky zelí. Moc jsem se vylekala, když jsi se do ní s takovou chutí zakousla,“ povídá smutně víla Malvína a zároveň si otřela oči od slaných slziček.

Housenka Píďa však nechápala, proč Malvína nocovala uprostřed hlávky zelí a ne doma ve své postýlce. Jakmile se jí na to zeptala, Malvína se opět rozplakala. „Za té velké bouřky a vichřice předešlé noci jsem přišla o svůj domeček a stále se mi nedaří najít nový,“ postěžovala si. Píďa neváhala a nabídla Malvíně pomoc s hledáním nového obydlí.

Jako první spatřily krásně kvetoucí růže, avšak než by se Malvína do okvětních lístků dostala, byla by samý trn. A proto hledaly dál.

Došly do lesa ke starému pařezu, který byl i dostatečně velký. Jakmile do něj ale víla Malvína vlezla, zjistila, že je zde příliš vlhko a chladno. To by se přece hned nachladila.

Nedaleko pařezu Píďu zaujal velký mechový koberec. Ten byl ale měkkoučký. Malvínu však okouzlilo něco opodál. Byla to šnečí ulita, jenž byla prázdná a ležela přímo na tom mechovém koberci. „Vítej v mém novém domově,“ zavýskala samou radostí.

Píďa byla neuvěřitelně šťastná, že mohla pomoci víle Malvíně, ale také proto, že si našla novou kamarádku, se kterou často trávila svůj volný čas a vzájemně se navštěvovaly.