Sluníčko začínalo nabírat na své síle a na obloze bylo vidět stále častěji. Na několika málo místech, kam jeho paprsky ještě nedosáhly, zem však stále pokrývaly zbytky sněhu a ledu, které se rozpouštěly velice pomalu. Louky, zahrady a další zákoutí v přírodě se pomaličku začínaly zelenat, avšak po rozkvetlých sedmikráskách, pampeliškách či sasankách ještě nebylo ani vidu, ani slechu. Až na jednu sasanku, která se probudila příliš brzy. A jak to s ní nakonec dopadlo?
Nejmladší ze všech sasanek v okolí se právě rozhodla, že už déle nevydrží čekat a začne pomaličku vystrkovat první lístečky nad zem. Každý den vykukovala více a více, až si jí jednoho dne povšimnul vrabec jménem Pepík. „Proč vylézáš tak brzy? Cožpak jsi ztratila rozum? Noci bývají stále velmi studené, vždyť zmrzneš!“ Rozkřičel se na sasanku. Nevěděl, jak by jí v této situaci mohl pomoci. Odletěl si sednout na nedaleký strom, kde přemýšlel celé odpoledne. Večer se však neúprosně blížil a s ním i jarní noční mrazík.
Sasanka si myslela, že vrabec jen zbytečně vyvolává paniku, avšak za chvíli jí začínala být čím dál tím větší zima. Lístečky se jí chladem začínaly kroutit, když v tom přiletěl vrabec Pepík a jak později zjistila, nebyl sám.
Pepíka napadlo, že do pomoci malé sasance zapojí i své kamarády a společně ji tak zachrání, aby neumrzla. Každý z ptáčků měl za úkol se porozhlédnout po svém okolí a přinést kousek mechu, suché trávy či větviček. Ptáčci postupně přilétali a začali sasanku opatrně zakrývat svými nálezy. Ačkoliv byla sasanka smutná, že nevidí na svět, radost jí dělalo čím dál tím větší teplo, které ji postupně zalévalo.
Pepík jí vysvětlil, že teď musí nějakou dobu pod svojí pokrývkou zůstat a jakmile nastane její čas, přijde pro ni.
Netrvalo to dlouho a vrabec Pepík se opět ukázal u úkrytu nedočkavé sasanky. Potichoučku jí zašeptal, že již nastal její čas, aby zdobila okolí. Sasanka se protáhla a začala ještě více růst, až jí vypučel i sám květ, kterému neodolalo několik včelek, jenž letěly okolo.
Od té doby sasanka vždy čeká, než jí vrabeček Pepík přijde zašeptat, že nastal její čas a může se začít protlačovat na zem.
Moc hezká pohádka. Příběh, co pohladí a zahřeje u srdce.