Večírek v zoologické zahradě

3 min. čtení

Určitě vás, děti, zajímá, co se děje za branami zoologické zahrady, když ji nemůžete navštívit.

Zoologická zahrada byla několik týdnů zavřená. Jedno odpoledne se už zvířátka opravdu nudila. Téměř všechna z nudy pospávala ve svých výbězích. Stýskalo se jim zejména po dětech, těch zvídavých špuntech, kteří je radostně zdravili a ani chvilku neposeděli. Přesně jako opičky.

A tak se zvířátka jednou sešla u rybníka, za pavilónem šimpanzů a uspořádala schůzi. Hlavním a jediným bodem programu bylo vymyslet, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Po živé diskusi si nakonec jednomyslně odhlasovala, že uspořádají večírek. Některá zvířátka slíbila, že si připraví nějakou scénku nebo zajímavé číslo. Všichni se měli zase sejít u rybníka, jakmile zapadne sluníčko.

Každý se na večírek hodil do gala – ptáci si obrali peří, vydry se řádně vykoupaly, jiní si vyprášili kožichy. A hlavě – už se nemohli dočkat!

Program zahájili hulmani, kteří se pustili do žonglování s pomeranči a banány a ještě přidali akrobatické kousky na stromech. Sklidili za to velký potlesk a provolávání slávy všech diváků.

Ani medvědi ušatí nechtěli zůstat pozadu a předvedli kejkle a akrobatické kousky s velkými nafukovacími míči.

Pak na řadu přišli papoušci ara, kteří všechny pobavili slovíčky, které se naučili od návštěvníků. „Nazdárek! Ty jsi ale krasavec! Tvůj oběd bych si taky dal…“

Slon založil kapelu a společně se zebrami, žirafou a šimpanzi zahráli pěkně zvesela. Slon troubil na chobot, šimpanzi tloukli do kosových ořechů jako do bubínků, žirafa vydávala tlamou mlaskavé zvuky, jako by hrála na harmoniku a zebry u toho stepovaly. Všechna zvířata se náramně bavila. Hudba byla tak nakažlivá, že nikdo nevydržel dlouho sedět. Každý tančil, jak uměl. Někdo dupal, jiní skákali a mědvědi přešlapovali na místě.

Pak přikvačil páv a naparoval se, že předvede kouzelnické číslo, které bude zlatým hřebem programu.

Všichni tedy zmlkli a zvědavě ho sledovali, co se bude dít.

„Podívejte, kouzlo!“ vykřikl páv a roztáhl ocas.

„To má být nějaké kouzlo?“ hudrovali, vrčeli a syčeli nespokojeně diváci. Zkrátka každý svou řečí. „Vždyť ocas roztahuješ každý den. To už všichni známe, na tom není nic neobvyklého,“ posmívala se mu zvířátka.

Páva se dotklo, že nikdo neobdivoval jeho „kouzlo“. Stáhl ocas a se vztyčenou hlavou odešel uraženě pryč z večírku.

Nikdo další si ale náladu zkazit nenechal. Všechna zvířátka byla nadšená a shodla se na tom, že si to musí zase brzy zopakovat. Někteří se už přihlásili s novými čísly.

A co by to bylo za večírek bez hudby? A tak se rozumělo samo sebou, že sloník a jeho kapela bude opět hrát k poslechu i tanci.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Nahoru