Když zoologická zahrada konečně otevřela brány pro své návštěvníky, mohla se pochlubit mnoha novými přírůstky. A některé byly skutečně vzácností, jako třeba zebří mládě.
Jako každé dítko se měla malá zebra náramně k světu, překypovala energií a občas i své rodiče pozlobila. Vybírala v jídle, chodila kam neměla apod.
Pokračovat ve čtení →V pruhovaném kožíšku
přiletěl na kytičku,
i když je to cvalíček,
nezlomil jí stoneček.
Od té doby, co Franta objevil kouzlo písmenek a čtení, nemohli jste ho vidět jinak než s knížkou. Četl si před vyučováním, o přestávkách, ale k nelibosti některých učitelů i v hodinách. Možná by měli být spíše rádi, že miluje čtení a že jeví takový zájem o sebevzdělávání. I když Franta byl dosud ve věku, kdy jej nejvíce lákaly pohádky a dobrodružné příběhy oblíbených hrdinů jako například Dračí strážcové.
Pokračovat ve čtení →Autíčko stůj, je červená!
Dobře víš, co to znamená.
Tak klidně stůj a žádný spěch,
ať z tebe není jenom plech.
Určitě vás, děti, zajímá, co se děje za branami zoologické zahrady, když ji nemůžete navštívit.
Zoologická zahrada byla několik týdnů zavřená. Jedno odpoledne se už zvířátka opravdu nudila. Téměř všechna z nudy pospávala ve svých výbězích. Stýskalo se jim zejména po dětech, těch zvídavých špuntech, kteří je radostně zdravili a ani chvilku neposeděli. Přesně jako opičky.
Pokračovat ve čtení →Hody, hody, doprovody,
svátky jara už jsou tady.
Zajíc v nůši vejce nese
maloval je pro nás v lese.
Otisk tlapky na ně dal,
pak je dobře uschoval.
Děti čeká velká práce,
najít vejce na zahrádce.
Tkaničky jsou jako hadi,
klučík s nimi boje svádí.
Pod rukama se mu kroutí,
marně dumá, jak je zkrotí.
Anička se natolik zabrala do hry s panenkami, až skoro zapomněla, že je pozvaná na návštěvu ke své kamarádce Evičce. Naštěstí měla šikovnou maminku, která jí vždy důležité věci připomněla. A tak holčička hned běžela k šatní skříni, aby si vytáhla své oblíbené šaty s puntíky, kterými se chtěla kamarádce pochlubit.
Pokračovat ve čtení → Lísteček se z hlíny klube,
copak z něho asi bude?
Parta pěti chlapců vyběhla radostně ze školy. Důvodů k radosti měli čtvrťáci hned několik – právě jim skončilo vyučování a od rána hustě sněžilo. Cesty, chodníky, stromy i střechy domů už pokrývala bílá peřina. Nebyla to však žádná prachová peřina, ale sníh, ze kterého se dobře tvarují koule.