Jasmínka a její osud

Kdysi v malé, ale zato překrásné zemi žil král se svou královnou. Královna měla potíže otěhotnět, ale nakonec se jim přece jen – snad štěstím či zázrakem – podařilo počít dítě. Jedné zimní noci, za úplňku, přivedla královna na svět dcerušku. Pojmenovali ji Jasmínka.

Děvčátko hezky rostlo a dělalo rodičům velikou radost. Jednoho dne však těžce onemocnělo a rodiče se velmi báli, že o svou vytouženou dceru přijdou. Král dal vyhlásit, že kdokoli dokáže jejich dceři pomoci, ať přijde do království – čeká ho štědrá odměna.

U dcerky se vystřídalo mnoho vyhlášených lékařů, ale nikdo jí nedokázal pomoci. Král s královnou už ztráceli naději, když do království přišla jedna stará čarodějka. Prohlédla si děvčátko a řekla:
„Vaše dcera brzy zemře. Vím však, jak jí pomoci, ale něco to bude stát. Zachráním jí život, ale výměnou za život jejího dítěte. Vaše dcera bude žít, avšak nikdy nebude moci mít vlastní dítě.“

Matka váhala, protože sama věděla, jaké to je nemoci mít dítě. Jenže kdyby kouzlo odmítla, přišla by i o to jediné, které měla. A tak čarodějce dovolili kouzlo vykonat.

Jak řekla, tak se i stalo. Dcerka se uzdravila a vyrostla z ní krásná mladá žena. A protože byla Jasmína opravdu půvabná, nejednomu princi se při pohledu na ni zatočila hlava. I na plese potkala jednoho prince ze sousedního království, který ji okouzlil natolik, že se za něj provdala. Z prince se stal král a královna Jasmína s ním žila na jeho zámku.

Žili šťastně, ale přáli si synka nebo dcerku, kteří by po nich jednou převzali vládu. Jenže ať se snažili sebevíc, Jasmína nemohla otěhotnět. Zkoušela všelijaké bylinky od babek kořenářek, vyhledala lékaře v okolních zemích, ale nic nepřineslo žádné řešení.

Všechno se změnilo jednoho dne, kdy navštívili její rodiče na královském zámku. Jasmína se svěřila matce se svým trápením.
„Dcero, nikdy jsme ti to neřekli, ale máš právo to vědět a doufám, že se na nás nebudeš zlobit. Když jsi byla malá, těžce jsi onemocněla a jedna čarodějka tě vyléčila. Nikdo jiný to nedokázal. Důsledkem toho však je, že nikdy nebudeš moci mít dítě,“ přiznala se matka.

Jasmína v zármutku vyběhla ze zámku až do hlubokého lesa, kde si sedla k potůčku a oplakávala svůj osud. Chápala, že jí rodiče zachránili život, ale bolelo ji, že kvůli tomu nikdy nebude mít dítě s mužem, kterého miluje.

Vtom ji spatřila jedna stařenka.
„Dobrý den, děvče, co se vám stalo, že tak pláčete?“ oslovila ji. Jasmína jí vyprávěla celý příběh.
„Vím, jak vám pomoci. I já jsem čarodějka. Kouzlo však nelze zrušit, pouze změnit. Může se vám narodit zdravé a krásné dítě, ale jeho život si vyžádá ten váš. Jiná možnost není,“ řekla stařenka.

Po dlouhém přemýšlení Jasmína nabídku přijala.

Nikdo o tom nevěděl a brzy Jasmína skutečně otěhotněla. Radovalo se celé království i samotná královna, která konečně pod srdcem nosila to nejcennější, co jí život a láska mohly dát. Svého rozhodnutí nelitovala a těšila se na den, kdy své dítě přivede na svět.

I král se o Jasmínu staral s velikou láskou, až do noci, kdy se jejich dítě hlásilo na svět. Té noci Jasmína porodila překrásného chlapečka. Vzala ho za malou ručku a zašeptala:
„Ty budeš nadějí pro tento svět, tak jako jsem já měla naději v tebe.“

Poté zavřela oči.

Celá země oplakávala smrt královny, ale princ, který se narodil, vyrostl v moudrého, laskavého a spravedlivého muže – a stal se tím nejlepším vládcem, jakého jejich země kdy měla.