Brémští muzikanti

4 min. čtení

Po světě chodí tolik muzikantů. Avšak setkali jste se již s muzikanty, kteří mají srst či peří, ocas a případně dokonce čtyři nohy? Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak já vám dnes o takových muzikantech, jenž putovali do města Brémy, povím pohádku.

Je tomu již dávno, co po světě chodil muž, jenž vlastnil oslíka. Vždy, když potřeboval dopravit pytle plné obilí do mlýna, naložil je na oslíka a společně je tam odvezli. Jak ale oslík stárnul, neunesl již tak těžké pytle a nohy se mu pod nimi podlamovaly. Oslík se bál, že jej jeho pán nechá napospas svému osudu a koupí si jiného oslíka. Proto se rozhodl, že se vydá na cestu do města Brémy, kde se stane muzikantem. Umí přece dokonale hýkat.

Jak tak oslík šel, potkal tuze smutného psa. Ten mu dlouho předlouho vyprávěl, že je všem jen na obtíž. Je starý a už nesvede hlídat dům svého páníčka tak, jako dříve. Osel mu proto nabídl, aby šel s ním do města Brémy. Štěkání mu přece ještě stále jde skvěle.

U jednoho dřevěného plotu polehávala kočka, které tekly slzy jako hrachy. Oslík se psem se zajímali, co se jí stalo. Kočku vyhodila z domu její majitelka, protože ji už dál nemohla živit. Když si zvířátka vyslechla kočičí příběh, nabídli jí, ať se vydá do Brém s nimi.

Na obrovském vesnickém statku každé ráno kokrhával kohout. Avšak jednou se doslechl, že z něj statkářka chce uvařit polévku. Kohout ten den kokrhal jako o život. Když to slyšeli osel se psem a kočkou, nabídli mu, že může putovat s nimi. Kohout neváhal a nabídku přijal.

Jak tak zvířátka putovala, začalo se stmívat. Rozhodla se, že dnešního dne budou nocovat v lese. Když se však kohout ukládal ke spánku na jedné z větví stromu, spatřil světélko. Všichni souhlasili s tím, že ještě ke světélku dojdou. Třeba tam stojí dům a v něm přebývají hodní lidé, co se jich alespoň pro dnešní noc ujmou.

Jakmile však zvířátka přišla k chaloupce, zjistila, že opak je pravdou. U bohatě prostřeného stolu hrály karty tři loupežníci. Tvář jednoho z nich vypadala velice vážně. Zato ten druhý i třetí z loupežníků se smíchy popadali za břicha.

Jelikož byla zvířata vynalézavá, netrvalo jim dlouho a vymyslela, jak loupežníky z chaloupky vyženou. Osel se postavil na zadní nohy a těma předníma se opřel o okno. Pes mu vyskočil na záda, kočka zase na záda psovi a kohout vyletěl na úplný vrchol – kočce na hlavu a zaťukal svým zobákem na okno. Loupežníci hbitě pohlédli směrem k oknu a neuvěřitelně se vylekali. Pelášili, co jim síly stačily.

Každý z brémských muzikantů – jak si zvířátka říkala, si našel v chaloupce své místo, kde mu bylo co nejpohodlněji. Když se ještě před svítáním kohout probral, spatřil v dálce skupinu tří osob. Byli to zase ti loupežníci. Probudil ostatní muzikanty a rychle vymysleli plán.

Jeden z loupežníků otevřel dveře kuchyně s tím, že rozdělá oheň v krbu. Vtom však spatřil rudé oči kočky. Nevěděl však, že jsou to kočičí oči. Myslel si, že to jsou žhavé uhlíky. Proto vzal jednu z třísek a přiblížil ji k nim. V tom momentě po něm kočka skočila a tuze jej poškrábala.

Druhý loupežník skočil do chaloupky oknem, kde šlápl na ocas psovi. Ten vyskočil a bez váhání se loupežníkovi zakousnul do nohy.

Jakmile třetí loupežník slyšel skučet ty dva předchozí, vydal se na útěk přes dvůr. Tam však stál osel, který jej pořádně nakopnul do zadnice.

Loupežníci utíkali tak rychle, až nemohli popadnout dech. Od té doby se začalo mezi loupežníky povídat, že v chaloupce bydlí strašlivá čarodějnice s dlouhými nehty a další podobně vypadající bytosti. Zvířátka byla v chaloupce uprostřed lesa tuze spokojená, i když do Brém nikdy nedošla. Měla sebe a zároveň i střechu nad hlavou. To jim přece k šťastnému životu úplně stačilo.

4.2/5 - (6 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..