Cesta za pokladem

4 min. čtení

V pohádkové říši, hodně daleko od nás, existuje jedna zvláštní země. Je to místo plné tajemství a záhad. Říká se, že v té zemi je schovaný poklad. Nikdo neví jaký a nikdo neví ani kde je. Je dobře ukrytý a cesta k němu není snadná. Hodně lidí se už snažilo ho najít. Ale vrátili se s prázdnou.

Jednou se do téhle země vydala mladá dívka. Byla krásná a odvážná a hlavně byla chytrá a laskavá. Jmenovala se Nina. Taky slyšela o pokladu, který země ukrývá. Přečetla si několik knih o tomto pokladu. Nakreslila si mapy, kde by mohl být. Sbalila si, co by mohla potřebovat a vydala se na cestu.

Když Nina přijela do záhadné země v pohádkové říši, byla okouzlena. Všechno tam bylo tak krásně barevné. Třpytiví ptáci létali nad její hlavou, růžoví jednorožci se proháněli kolem ní a všude kolem hrála nádherná hudba. Bylo to šťastné místo.

V dálce viděla hustý les. Nina věděla, že musí jít do něj. Podle knížek, které si o pokladu četla, musí v lese najít stříbrnou studánku. A tak se Nina vydala do nejhustšího lesa, který kdy viděla.

Po dlouhé době našla studánku, ze které vytékala stříbrná voda. Vzala si pár kapek do dlaní a trochu se napila. V tu chvíli se voda zastavila. Země se začala chvět a kameny za studánkou se začaly otevírat. Otvor se začal zvětšovat a tam kde byla studánka, byl už vchod do černé jeskyně.

Z ní se ozval hlas: „Chceš poklad najít? Tak musíš dovnitř vejít. Velký pozor ale dávej a dlouho neotálej.“ Nina měla strach. V jeskyni byla tma a nevěděla, co ji tam čeká. Chtěla ale vědět, jaký poklad ukrývá a tak sebrala všechnu svou odvahu a vešla dovnitř. Kameny se sesunuly k sobě. Otvor se za ní zavřel.

Nina rychle vytáhla baterku, aby něco viděla a pomalu postupovala kupředu. Na stěnách jeskyně byly různé malby. Někdo je tam vyryl do kamenných zdí. Nina přišla k obrovskému kamenu, který jí bránil jít dál. Na kameni byl nápis.

A tak Nina začala číst: „Pokud poklad chceš znát, musíš odpověď na hádanku dát. Za černými lesy je domek bez adresy a bez mechu. Bydlí v něm a říká si víla. I kdyby byla, víme o ní hlavně z doslechu. Lidi rozumné blbnout nutí a není na ní spolehnutí. Přesto na světě není větší víra a pro žádnou z nich se tolik neumírá. Ten kdo ji zná, šťastný umí být a umí snít. Co to je?“

Nina dočetla hádanku. Chodila sem a tam a přemýšlela. Musí přijít na odpověď. Po chvíli vykřikla: „Už to mám! Je to láska! Ta má na lidi takovou moc.“ Když to Nina řekla, velký kámen se začal odsouvat. Pod ním byla díra v zemi. Nina tam hned bez přemýšlení dala ruku. Byla zvědavá, co tam bude. Nebylo tam ale nic. Žádná další hádanka. Žádné zlato ani klenoty.

Nejdřív byla zklamaná, ale když z jeskyně odcházela, tak se něco stalo. Vyryté malby na stěnách začaly barevně svítit. Na zdech se pohybovala písmenka a dala dohromady jeden nápis. „Přišla si na to Nino. Největší poklad je láska. Tak ho nikdy neztrať.“

Od té doby byla Nina pořád šťastná. Nikdy nezapomněla na to, co zažila v jeskyni. Nenašla tam drahé šperky ani zlato. Našla tam něco důležitějšího. Pravdu o tom, co je ten největší poklad.

4.9/5 - (23 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..