O medvědovi, který v zimě nemohl spát

Medvědi v zimě spí. To ví snad každé dítě. Byl však jednou jeden medvěd, který se jmenoval Míša, a tomu se tedy spát nechtělo. Jak to ale začalo? Nejdříve tak jako u všech ostatních medvědů.

Nejprve si Míša nachystal na zimu zásoby. Celé léto snášel do své jeskyně jídlo na zimu. Pozašíval si peřiny a koupil nové pyžamo. A pak, když už přišel ten čas, zalehl. Ležel. A ležel. Ale spát nemohl. Darmo se převaloval. Darmo se choulil do peřiny. Nic nepomáhalo. Míša nespal. A tu najednou zvenčí slyšel hlasy. Ne hlasy. Výkřiky. Radostné výkřiky.

Odvalil peřinu a vyběhl ven. Chtěl se podívat, kdo ho vyrušuje, kvůli komu nemůže usnout. Byly to děti. Jezdily na sáňkách z kopce dolů a radostně pištěly. A světe div se, tam, kde byla kdysi tráva, byla teď nějaká bílá tráva. Sníh. Míša sníh nikdy předtím neviděl, a tak se z něj moc radoval. Válel se v něm a rozhazoval ho po vystrašených dětech. Ty křičely: „Medvěěěěd! V ziměěěěě! A v pyžamuuuu! Podívejte, jaké má legrační pyžamo!“

Děti se medvěda nebály. Vysvětlily mu, že je zima a že v zimě bývá sníh. A že když je sníh, tak sáňkují, koulují se a stavějí sněhuláky, a když budou hodné, po Vánocích budou i lyžovat, protože dostanou nové lyže. Míša se nestačil divit.

Přemluvil děti, aby mu půjčily sáňky, a nechal si vysvětlovat, co jsou to ty lyže a kde to koupí. Byl na sebe doslova rozzlobený. Tak on prospal tolik zim! A docela zbytečně. Zatím mohl sáňkovat, koulovat se, stavět sněhuláky a také lyžovat. A užít si tolik zábavy.

A tak Míša přestal v zimě spát. Kdybyste bydleli u toho lesa, každý den po celou zimu jste ho mohli vidět, jak lyžuje, sáňkuje, a dokonce i snowboarduje.

A kdy Míša spával? No přece přes léto. A vůbec toho nelitoval. Léto ho nikdy nebavilo. Tak takové medvědy moc často nepotkáte. Věřte však, že takoví jsou. A možná i v tom lese, který je za vaším domem.