Lenka a drak Bleskavec

Ve vysokých skalách žil drak. Byl obrovský. Měl velkou tlamu a v ní plno ostrých zubů. Jeho ocas byl dlouhý a silný. Když s ním máchal a u toho chodil, vypadalo to, jako by bylo zemětřesení. Tenhle drak byl ale ještě v něčem jiný.

Byl největším v zemi a místo ohně chrlil blesky. Když se nadechl, bylo to, jako by zahřmělo. A pak když otevřel tlamu a vypustil blesk, všem to nahánělo hrůzu. Drak si říkal Bleskavec. Byl pyšný na to, jak je velký a silný a jak umí chrlit blesky. Široko daleko se ho lidé báli. Až na Lenku. Odvážnou a chytrou dívku, která draka odnaučila pyšnosti. Jak to tehdy bylo?

Lenka bydlela ve vesnici blízko vysokých skal. Věděla, že v nich žije drak. Velký a silný Bleskavec, který je pyšný a všem jen dokazuje svou sílu. Lenka se ho ale nebála. Naopak. Věřila, že i v něm je něco dobrého. Že svou sílu může využít i k tomu, aby někomu pomohl, nikoli jen k dokazování toho, že je největší. Lenka byla odhodlaná to draka Bleskavce naučit.

Pohádka na dobrou noc - Lenka a drak Bleskavec
Lenka a drak Bleskavec

A tak jednoho krásného dne šla ke skalám. Chtěla draka najít. Po chvíli došla na místo, kde se drak Bleskavec ukrýval. Sedla si tam na velký kámen a začala si nahlas zpívat: „Nevěřím, nevěřím, že drak zvedne celý strom, nevěřím, nevěřím, že je silný jako hrom.“

Doufala, že Bleskavec písničku uslyší a vyleze ven z doupěte. A měla pravdu. Za pár minut se začala země chvět. Kameny nadskakovaly a stromy se začaly třást. Drak Bleskavec se blížil k Lence. Lenka spustila zase tutéž písničku. Drak se nasupeně postavil před mladou dívku a řekl: „Kdo nevěří, že nezvednu strom? Já jsem nejsilnější na světě!“ „Já tomu nevěřím,“ odpověděla Lenka.

To už draka úplně naštvalo, a tak řekl Lence, ať mu ukáže, kde je ten strom, který má zvednout. Drak s Lenkou šli spolu do lesa. Dívka ukázala na obrovský zlomený strom, který ležel přes půlku lesa. Drak se nadechl, napnul síly, zvedl celý strom a odnesl ho na kraj lesa, kde nikoho neohrožoval.

„Tak vidíš, unesl jsem ho, já jsem totiž nejsilnější,“ chlubil se drak Lence. „Uznávám, jsi hodně silný. Děkuji ti za pomoc,“ odpověděla dívka. „Cože? Za jakou pomoc? Já nikomu nepomáhám,“ udiveně a rozzlobeně odpověděl drak. „No, mně jsi právě pomohl. Se stromem. Mohl někomu ublížit, ale ty jsi ho odnesl. Tak děkuju,“ řekla Lenka a odešla. Bleskavec tam jen zůstal stát a nechápavě kroutil hlavou. Vždyť on přece nikomu nikdy nepomáhá. Z něj mají mít všichni strach. A teď si tu přijde malá holka, a dokonce ho donutí, aby jí pomohl. To se drakovi ještě nikdy nestalo.

Od setkání uběhlo několik týdnů. Celou dobu nepršelo a bylo sucho. Lidé z vesnice potřebovali déšť kvůli úrodě. A tak se Lenka rozhodla, že zajde říct drakovi o pomoc. Kdo jiný má tolik síly, aby rozfoukal mraky a přihnal trošku deště a bouřky. Odvážně tedy zašla za drakem a vše mu vysvětlila. Drak Bleskavec se nechtěl nechat přemluvit k žádné pomoci. Na to byl příliš pyšný. Lenka na to musela jít jinak.

„To je škoda. Já myslela, že máš dost síly. Že to zvládneš, vyletět na oblohu a rozfoukat mraky, aby začalo pršet. Dokonce jsem si myslela, že umíš i hodit nějaký malý blesk, aby byla trošku bouřka. Ale když to nezvládneš, tak nic,“ chytře mluvila Lenka s drakem. To už draka rozohnilo.

„Co si to ta holka myslí? Já, že nemám sílu?“ pomyslel si Bleskavec a vyletěl až k nebi. Foukal svým ohromným dechem do všech mraků, dokud se neshlukly a nezačalo pršet. Pak v dešti létal a sem tam vypouštěl z tlamy blesky. Byla to nádhera. Lenka spokojeně stála dole na zemi, pozorovala Bleskavce, jak si to užívá, a usmívala se.

Když drak přiletěl zpátky na zem k Lence, řekla mu: „Tak ti zase děkuji za pomoc. Líbilo se ti to, že ano? A není lepší svou velkou sílu využít k tomu, abys někomu pomohl, než být pořád jen naštvaný a sám? Věděla jsem, že je v tobě něco dobrého.“ Usmála se Lenka a draka objala. Bleskavec stál jako opařený. Musel přiznat, že tak hřejivý a hezký pocit doteď nepoznal.

Dnes ve vysokých skalách pořád žije největší drak Bleskavec. Už ale není pyšný. Naopak. Svou sílu využívá k pomoci lidem. A je šťastný, že mu to jednou ukázala docela obyčejná malá holka.

4.8/5 - (350 votes)

Komentáře: 12

  1. Dnes jsem dcerce přečetla dvě pohádky z těchto stránek. Bylo to poprvé, co mě pohádky z pohadkozemě zklamaly. Tak jsme si spravily náladu Vaší pohádkou. Od Vás jsou opravdu nádherné. A ta o drakovi je snad nejlepší. Nevydáte knížku? Nebo už jste nějakou vydala? Děkuji.

    1. Děkuji za komentář. Cením si toho. Knížku jsem zatím nevydala. Ale věřím, že jednou bude. Ať už s pohádkama nebo jiná. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..