Šikovný automechanik Patrik

4 min. čtení

Patrik byl malý kluk. Bydlel v útulném domku se svým tatínkem. U domu měli velkou garáž. A nad garáží jim visel nápis: „Nejlepší automechanik ve městě.“ Tatínek od Patrika totiž v té garáži opravoval auta. Jezdili k němu lidé se svými auty ze širokého okolí. Uměl opravit na autě snad úplně všechno. Patrik svého tatínka vždy při práci pozoroval. Učil se od něj. I když byl ještě malý kluk, tak byl šikovný a uměl hodně věcí už udělat na autě sám.

Jednou ráno, když ještě Patrik se svým tatínkem snídali, slyšeli jak se k nim blíží nějaké porouchané auto. Jeho motor zněl jakoby kašlal. Když se podívali z okna, tak viděli, jak kouř z jeho výfuku byl úplně černý. Celé auto skákalo a škubalo. Patrik s tatínkem vyšli ven, aby pána s autem přivítali. Pán přijel až před jejich dům.

Vystoupil a začal vysvětlovat: „Dobrý den. Prosím pomozte mi. Vůbec nevím, co mu je. Mám s ním rozvážet lidi a on dělá tohle. Nechce jezdit. Hází sebou. Pouští černý dým z výfuku. Nevím co s ním mám dělat.“ „My se na něj podíváme.“ Řekl tatínek a odtáhl auto do garáže.

Celý den tam s ním byl. Zkoumal ho ze všech stran. Nepřišel ale na to, proč tak špatně jezdí. Tatínek byl nešťastný. Pořád přemýšlel, co je s autem špatně. Všechno na něm vypadalo, že je v pořádku. Vůbec to nedávalo smysl.

Na druhý den Patrik vstal hodně brzo ráno. Jeho tatínek ještě spal. Patrik se rozhodl, že vstane ještě za tmy a zajde do garáže. Podívá se na auto a zkusí zjistit, co mu je, aby tatínkovi pomohl. Obcházel celé auto dokola. Díval se mu pod kapotu a prohlížel motor. Nikde nic pokažené. Nikde nic porouchané. Patrik si zamyšleně sedl na zem vedle auta. „Copak s tebou je kamaráde. Něco mi tajíš a nechceš ukázat co. Co tě trápí? Proč nechceš jezdit? Musíš mít důvod.“ Přemýšlel Patrik nahlas.

„Já už nechci rozvážet cizí lidi.“ Ozvalo se v garáži. Patrik vyskočil a s otevřenou pusou hleděl na auto. Přišel k němu blíž. Položil na něj ruku a zeptal se: „Ty mluvíš?“ „Ano, ale nikomu to prosím neříkej. Řeknu ti, co mi je. Ale ty prosím nikomu neprozraď, že umím mluvit.“ Řeklo auto. Patrik hned kýval hlavou, že souhlasí. A auto začalo mluvit: „Já už nechci vozit cizí lidi. Můj pán je hodný. Stará se o mě. Ale jako práci má, že rozváží lidi. Na letiště, na vlak, na oslavu, prostě všude. Oni mi ale lepí všude žvýkačky, hází na mě odpadky, špiní mi sedačky. A já už jsem z toho unavený a smutný. Proto dělám, že nemůžu jezdit. Aby se mnou už nikoho cizího nevozil.“

Patrik si všechno vyslechl a přemýšlel, jak to vyřešit. Věděl, že to auto trápí, ale taky věděl, že jeho pán tu práci potřebuje. A pak na něco přišel. Vzal velký papír a napsal na něj: „Za jakékoliv poškození, vysoká pokuta a vyhození z auta.“ Pečlivě tento nápis přilepil tak, aby ho všichni viděli a aby nešel sundat. „To by mělo pomoct. Každý, kdo k tobě nastoupí, si to přečte. A když ti někdo ublíží, tak prostě zastav, otevři dveře a vyhoď ho. Každý si pak zapamatuje, jak se k tobě má slušně chovat. A tvému pánovi řeknu, že ten nápis sundat nesmí a že jsem ti nastavil takový program, že nevychované lidi prostě vyhodíš. Aby to věděl.“ Auto bylo spokojené. Poděkovalo Patrikovi a těšilo se, až si pro něj pán přijede. A až mu ukáže, jak umí skvěle jezdit.

Tatínek od Patrika dodnes neví, jak přišel na to, co autu je. Byl ale hrdý na to, že ho dokázal opravit. A taky, že už jako malý kluk ví, co se má a co ne.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

  1. I v autobuse by to tak mělo fungovat.🤔Kdo poškozuje sedadla Na příští zastávce VYHODIT.
    Pěkná pohádka 😊

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..