Jak Terezka byla smutná

3 min. čtení

Zima už skončila. Všude začala rašit zelená travička, na loukách rozkvétaly květiny. Sluníčko hřálo čím dál více. Ve školce za oknem seděla Terezka, holčička se světlými vlásky, růžovými tvářičkami a modrýma očima jako ze studánky. Svým milým úsměvem vždy rozveselila všechny děti ve školce. Poslední dobou se ale moc nesmála a dneska už vůbec ne. Koukala smutně z okna, hlavu si podpírala rukama a oči měla úplně skleněné, jakoby se jí chtělo plakat.

Paní učitelka si toho všimla, jemně ji pohladila po vlasech a zeptala se: „Terezko, co tě trápí? Jak to, že už nejsi tak veselá jako vždycky?“ Terezka se na paní učitelku podívala a řekla: „To nic paní učitelko. To zas přejde. Za to nemůžete a ani to nemůžete změnit. Já mám prostě moc ráda sníh a zimu a ta už skončila.“

„Ale vždyť jaro je taky hezké. Začíná plno nových věcí, probouzejí se zvířata ze zimního spánku,“ odvětila učitelka. Terezka se na ni podívala těma svýma modrýma smutnýma kukadlama a řekla: „To ano, ale když padá sníh všechno zakryje, všechno škaredé je zase hezky bílé a čisté. Navíc ve sněhu jsem si vždycky nejčastěji hrála s mým pejskem. Chytali jsme spolu vločky a já mu dělala kouličky a házela, ale on už teď se mnou není,“ řekla smutně Terezka a otočila se zase k oknu.

Paní učitelka naslouchala Terezce a bylo jí malé holčičky líto. Chtěla ji nějak rozveselit a pořád přemýšlela, jak by to mohla udělat. Na druhý den když přišla Terezka do školky, nevěřila svým očím. Paní učitelka s dětmi vyzdobila celou třídu do bíla. Z papíru vyrobila vločky a nalepila je na okna, všude kde se dalo nalepila bílou vatu a vše co šlo zakryla sněhobílou látkou. Bylo to jako v zasněžené krajině.

Paní učitelka vzala Terezku do náruče a povídá: „Milá Terezko, tu skutečnou zimu přivolat neumím, ale když ji máš tak ráda, tak jsme ti s dětmi vyrobila zimu tady ve třídě, aby si už nebyla smutná a aby si měla zase další vzpomínky na zimu s námi. A víš co? Ještě si zahrajeme dneska i zimní hry.“ „Děkuji.“ řekla Terezka a učitelku objala. Paní učitelka pak natrhala papíry na malé kousky a rozhazovala je po třídě jakoby padal sníh. Děti je sbíraly a tvořily z nich koule. Pak se s nimi dokonce koulovaly.

Pro Terezku to byl nejhezčí den ve školce a pro učitelku koneckonců taky.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 5

  1. Milá paní,
    Vaše pohádky jsou bezesporu fajn, ale opravdu se vůbec dobře nečtou nahlas. to tečkové peklo, které jste zde rozpoutala, to se fakt číst nedá. Zkuste si to po sobě prosím přečíst a třeba to doplnit čárkami, aby čtenáři (pro které to děláte) měli ze čtení požitek a ne hrůzu.
    zdraví Štěpán z Brna

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..