Záchrana Lesníka

4 min. čtení

Divocí psi byla zvířata, která žila daleko od lidí. Bydleli v lesích, kde měli svá doupata. Žili ve smečkách. To znamená, že jich bylo vždycky více, taková větší psí rodina. Nikdy si lidí nevšímali. Nechodili k nim do města, až do jednoho osudného dne, kdy se vše změnilo.

Ve městě žil chlapec, kterému každý říkal Lesník. To proto, že každý den moc rád chodil do lesa. Pozoroval zvířata, sbíral lesní plody a učil se poznávat rostliny, které tam byly. Jeho rodiče byli rádi, že měl tak rád les a tak mu dovolovali se po něm toulat. Lesník to měl v lese moc rád. Kdyby mohl, tak by tam i bydlel.

Jednou odpoledne, když se vydal do lesa, se ale něco stalo. Procházel se po své oblíbené mýtině, když najednou se rychle zatáhlo. Ve vteřině přišly tak černé mraky, že z toho byl úplně překvapený. Ani se nestačil nikde schovat a už na něj spadlo prvních pár kapek. Z ničeho nic se začaly na obloze objevovat blesky a všude kolem hřmělo. Než se Lesník vzpamatoval, začala obrovská bouřka. Lesník začal utíkat směrem domů. Kapky deště ho smáčely až na kůži. Vítr mu foukal přímo do obličeje. Ztěžovalo mu cestu snad všechno.

Běžel a běžel, když najednou mu na blátě uklouzla noha. Spadnul tak rychle, že se nestihl ani ničeho chytit a když padal, uhodil se hlavou o kámen. Teď Lesník ležel v blátě na zemi v lese. Pořád na něj pršelo. Začala mu být zima, ale motala se mu tak moc hlava a bolela noha, že nemohl vstát. Nevěděl, co má dělat.

Najednou cítil studený čumák. Něco ho očichávalo. Přes déšť a bolest hlavy, pořádně neviděl, kdo to je. Pak jen cítil, jak ho to zvíře chytlo za bundu a jemně ho táhlo do jeskyně. Do úkrytu před deštěm. Když už Lesník cítil, že na něj neprší, tak od vyčerpání usnul.

Když se probral, bouřka už byla pryč. Ani zima už mu nebyla tak velká. Rozhlížel se kolem sebe a zjistil, že na něm a u něj leží smečka divokých psů. Zahřívali ho svými těly a dávali na něj pozor. Lesník nikdy takovou smečku neviděl. Věděl, že někde divocí psi v lese žijí, ale nikdy je neviděl.

„Děkuji. Zachránili jste mě.“ Řekl a vřele je pohladil. Pak ten největší z nich vstal a podepřel Lesníka. Lehce pod ním podlezl, takže chlapec se jen trošku dotýkal země a pomalu s ním šel směrem do města. Ostatní ze smečky šli s nimi.

Mezitím rodiče Lesníka hledali a dělali si o něj velké starosti. Když najednou viděli, jak z lesa jde smečka psů a na hřbetě ten největší z nich nese jejich syna. Rodiče se ke psům rozběhli. Lesníka vzali do náruče a se slzami v očích ho objímali. Psi tam stáli a čekali, co se stane. V tu chvíli se Lesník na ně otočil a zavolal: „Nebojte se! Pojďte ke mě!“ Když se k němu smečka přiblížila, pokračoval: „Moc vám děkuji. Bez vás bych to nezvládl. Jak se uzdravím, budu za vámi chodit. Budu vám nosit ty nejlepší dobroty pro psy a vy můžete kdykoliv přijít do města. Nikdo vám tady neublíží. To vám slibuji.“ Pohladil každého psa a oni zas na oplátku mu olízli obličej.

Hned jak se Lesník uzdravil, své slovo dodržel. Chodil za svými zachránci a nosil jim samé dobroty. Psi ho přijali do své smečky a každý den svého lidského přítele vyhlíželi na kraji lesa.

4.9/5 - (10 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..