Jak králíček Petr přišel k novému kabátku

Králíček Petr žil se svou maminkou a sestřičkami v noře vyhloubené pod vysokou jedlí. Každý den si malí králíčci chodili hrát na louku a do lesa. Maminka je vždy napomínala, že se musí vyhnout zahradě pana Gregora. Hlavně Petr, který tam minule ztratil svůj modrý kabátek a obě botičky. Nyní musel nosit starý hnědý obnošený kabát, který se mu vůbec nelíbil. Škrtil a kousal, ale co naplat, když ten svůj ztratil.

„Petře, poslouchej dobře,“ povídala mu maminka. „Jdu na nákup. Tak si jdi hrát pěkně na louku a zahrádce pana Gregora se obloukem vyhýbej.“

Jenže Petr byl nejzlobivější králíček. Jen co maminka zmizela za zatáčkou na cestě do města, upaloval rovnou směrem k zahrádce pana Gregora.

„Chci svůj modrý kabátek zpátky,“ brblal si pod fousky. „A když už tam budu, uzobnu si sladkou mrkvičku.“

Opatrně se protáhl mezi plaňkami plotu na zahrádku. Ale co to? Petr se polekal, že v zahradě stojí pan Gregor! Ale byl to jenom strašák. A teď kouká, ten strašák má na sobě jeho modrý kabátek! No tohle! Petr se postavil na zadní, ale kabátek byl moc vysoko. Co teď?

Pak si ale všiml mrkviček a na nějaký kabátek úplně zapomněl. Hned si jednu vytáhnul a začal křoupat.

„Ty! Už zase tu okusuješ moji mrkev!“ uslyšel za sebou hromový hlas. To se k němu řítil pan Gregor se sítí v rukou.

Králíček Petr na nic nečekal a dal se na útěk. Když ale prolézal mezi plaňkami, zachytil se mu kabátek o dřevo.

„Ach ne, zase jsem ztratil další kabát. Maminka se bude zlobit!“

A dal se do pláče. Uviděla to kočka Agáta. Byla to kočka pana Gregora, ale měla srdce na správném místě.

„Neplakej, králíčku. Já ti pomohu. Ušiju ti kabátek nový. Ale ty slib, že budeš opatrnější.“

Králíček Petr to Agátě moc rád slíbil. Pak Agáta sundala drápkem ze šňůry pyžamo pana Gregora a ušila z něj Petrovi nový kabátek. Moc mu slušel, dokonce na něm byly malé mrkvičky.

„Děkuji ti, Agáto, už budu dávat na sebe a svoje šatičky větší pozor,“ řekl Petr a vůbec se na ten svůj nový kabátek nemohl vynadívat. Však se maminka také velice divila, když ho v něm doma uviděla. Ani se na něj nestihla zlobit, že ji neposlechl. Petr už teď věděl, že má být opatrnější. Příště by takové štěstí mít nemusel.

A pan Gregor? Ten se večer velmi divil, že má v pyžamu vystřiženou díru.