Byla jednou jedna rybička, která žila se svou rodinou pod korálovým útesem. Malá zlatá rybička se jmenovala Rory. Jednoho dne se Rory rozhodla, že se vydá na dlouhou cestu, chtěla totiž objevit průzračně čisté moře plné delfínů.
Vždy je obdivovala. Rory se tedy rozloučila se svou rodinou a vydala se na cestu. Plavala a plavala, po cestě potkala množství rybek, chobotnic i tvorů, které neznala, ale ne všechna zvířátka na ni byla hodná. Ale byla maličká a šikovná a vždy se jí nějak podařilo odplavat pryč od nebezpečí, které na ni ve vodách, které neznala, čekalo. Když Rory přeplula přes tmavé moře, které neznala a nebylo tak krásné jako její domov, začala se bát, že do údolí delfínů nikdy nedorazí. Měla ale pocit, že už je blízko. Cítila to v ploutvích.
Když v tom se její malá zlatá ploutev zachytila do velké sítě. Snažila se, jak uměla, ale nedokázala se dostat ven. Právě tam totiž někdo rybařil. „Pomoc, pomoc!!“ křičela o pomoc Rory, zatímco se snažila dostat ze sítě. Nevěděla, co se děje, nad sebou viděla něco velkého, byla to loď.
Najedou se vedle ní objevila malá želva, která statečně prokousala síť a rybičku Rory vysvobodila. „Pojď, musíme rychle plavat pryč,“ řekla jí želva. „Ahoj, já jsem Kory!“ usmála se na ni malá zelená želva, když obě odpluly do bezpečí. „Děkuji za záchranu. Nevím, co to bylo, ale bez tebe bych tam zůstala,“ řekla jí smutně Rory.
Malá Rory pak vyprávěla Kory o svém plánu dostat se k delfínům a průzračně čistému moři. Chtěla se naučit plavat jako oni. Kory se rozhodla, že bude svou novou kamarádku Rory na její cestě doprovázet. A tak Rory potkala novou kamarádku, která ji nejen zachránila, ale rozhodla se ji i doprovázet na její cestě za delfíny. Dostala se však naše dvojice statečných k údolí delfínů? Co na Rory a Kory ještě čekalo v moři? To se, milé děti, dozvíme v další části.
