Jednoho krásného slunečného květnového dne si malý klokánek poskakoval po Stokorcovém lese. Už od včerejšího dne ustavičně přemýšlel nad tím, čím by mohl obdarovat maminku v den svátku matek, aby ji překvapil a také udělal radost. Napadlo ho, že požádá o radu svého kamaráda medvídka Pú.
Zaklepal na dveře jeho chaloupky a čekal, až mu Pú otevře. „Ahoj, kamaráde. Copak bys potřeboval?“ Zeptal se klokánka s úsměvem Pú. Klokánek se bez váhání přiznal, že svátek matek se již kvapem blíží a on stále neví, čím by svoji maminku – klokanici obdaroval. „To je přece jednoduché,“ vykřikl Pú. „Která z maminek by si nepřála dostat velký hrnec medu,“ dodal a hned klokánkovi jeden hrnec s medem podal. Klokánek vřele poděkoval a vydal se navštívit ještě králíčka.
Už z dálky viděl, jak králíček pracuje na své zahrádce a obhospodařuje políčko s mrkví.“ Ahoj, co to neseš v tom hrnci?“ Začal se klokánka vyptávat králíček. Ten mu ihned vysvětlil, že to je dárek pro maminku ke svátku matek. Zajíček ale začal nevěřícně kroutit hlavou. „Kdepak. Med není tím nejlepším dárkem. Maminku by zajisté nejvíce potěšila kytice čerstvé mrkvičky,“ stál si za svým a jednu takovou klokánkovi podal. Ten zajíčkovi poděkoval a odhopkal zase o kousek dál, a sice k Ijáčkovi.
„Ahoj, Ijáčku!“ Křičel klokánek už z dálky. „Co to máš klokánku?“ Ptal se s údivem Ijáček. „Dárky pro moji maminku. Víš, že zítra mají všechny maminky svátek?“ Zeptal se přátelsky klokánek. Ijáček kývnul hlavou a nabídl klokánkovi kytici bodláčí. Myslel si, že by jeho mamince mohla udělat radost právě i tato kytice. Klokánek se rozloučil a skákal domů, aby se na zítřejší den vyspinkal.
Hned ráno, když se vzbudil a maminka připravovala snídani, odhopkal za ní a vrhnul se jí kolem krku. Políbil ji na tvář a popřál všechno nejlepší ke svátku matek. Maminka byla šťastná, že klokánka má. Když jí klokánek vyprávěl, jaké dárky mu pro ni pomohly vybrat přátelé a nakonec jí je dokonce i přinesl, oba se tomu jen smáli. Každé mamince přece stačí, když ji její děti poslouchají, neodmlouvají, občas jí pomohou a také ji mají rády.
Nadhera, moc povedeny.