Na závodní dráze

3 min. čtení

Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo mohl vidět. Jejich rychlost byla neskutečná. Vždycky se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.

Vždycky tam stálo a koukalo, jak rychle můžou závodní auta jezdit, jak dokážou skvěle v rychlosti zatáčet a jak je každý chválí a blahopřejeme jim, když vyhrají. Bylo mu líto, že ono to nikdy nezažije. A tak stálo na svém místě, sledovalo jak se závoďáci prohánějí a bylo smutné. Jednou se ale stalo něco, co jeho názor změnilo.

Jedno sobotní ráno byl naplánovaný závod. Všichni lidé seděli na svých místech a netrpělivě čekali až vše začne. Na startovní čáře stálo sedm aut a z jejich výfuků už šel dým. Všechna auta sledovala, kdy se pohne startovní vlajka, aby mohla vyrazit.

A pak to přišlo. Ozval se startovní výstřel, vlajka ve vzduchu mávla a vše začalo. Auta vyrazila rychlostí blesku. Jela tak rychle jakoby lidé místo nich viděli jen stín. Několik zatáček zvládla bez problémů, ale pak přišla ta nejtěžší. Prudká levotočivá zatáčka, kde musí dát každé auto pozor na každý detail své jízdy. Stačí se jen trošku více vyklonit a už může chytnout smyk.

Pět aut zatáčku zvládlo, ale šesté v pořadí se začalo točit. Jezdilo po obou stranách dráhy a bylo úplně nezvladatelné. Při své nekontrolovatelné jízdě narazilo i do sedmého auta. Obě auta se převrátila na střechu a začala hořet. Diváci panikařili a z megafonu se ozývalo: „Hasičské auto na dráhu, hasičské auto na dráhu, rychle!“ Jak to hasičské auto slyšelo okamžitě vyrazilo. Hned jak dorazilo k požáru aut, začalo vše hasit. Voda stříkala na všechny strany a plameny se pomalu menšily. Za několik okamžiků byl oheň uhašen a auta i když byla poničená, tak přece jen byla zachráněná. Všichni byli rádi, že se nikomu z diváků nic nestalo a to vše jen díky hasičskému autu. Z megafonu tentokrát znělo: „Sláva hasičskému autu!“

V ten den se místo medailí rozdávala jiná ocenění. Hasičské auto dostalo diplom za odvahu, statečnost a spolehlivost. Všichni na něj byli pyšní. Hasičské auto se poprvé cítilo lépe, než kdyby bylo závodní. Uvědomilo si, že i ono je důležité. A i když nemůže jezdit tak rychle jako závodní, tak zase umí jiné důležité věci.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..