O mravenci Samíkovi

4 min. čtení

Uprostřed hlubokého lesa stojí menší kopec jehličí, malých větviček a hlíny. A když se podíváš zblízka, tak to vypadá jakoby se celá ta hromada hýbala. Je to totiž mraveniště. Všude kolem toho malého kopce a na něm vidíš malinké, pracovité a pořád někam chodící mravence. Mravenci jsou jako jedna velká rodina. Pořád si pomáhají, navzájem spolupracují a všechno dělají společně. Jenže v tomhle mraveništi to tak vždycky nebylo.

Před několika lety se tady v tom mraveništi vylíhl jeden mravenec, který byl jiný než ostatní. Už od mala nic nechtěl dělat s ostatníma. Všechno si chtěl dělat podle sebe. Dokonce jak byl větší, tak si postavil své soukromé mraveniště vedle toho velkého společného. Protože chtěl všechno dělat sám, tak mu všichni začali říkat Samík.

Kamarádi z mraveniště mu vždycky říkali: „Samíku pojď k nám do mraveniště, chybíš nám. Vždycky je lepší dělat všechno společně a nebýt sám.“ Jenže Samík jim vždycky jen odpověděl: „Mně je tady dobře. Mám své malé mraveniště a já to umím nejlépe všechno sám. Nepotřebuji vás.“ Ostatní mravenci a i dokonce královna byla z toho smutná. Ale už udělali všechno pro to, aby byl Samík s nima. A když nechtěl, tak nechtěl.

Královna od mravenců byla moudrá a tak věděla, že jednou přijde doba, kdy Samík bude rád za přátele a za pomoc. Neuběhlo ani pár dní a ten čas nastal. V lese vypukl požár. No moc velký požár to nebyl. Pro člověka to byl malý ohýnek z malinké jiskry a ani se dál nerozšiřoval, ale pro mravence to byl obrovský požár. Protože oni jsou malincí.

Kolem jejich mraveniště to začalo hořet. Plameny šlehaly na všechny strany a mravenci začali co nejrychleji vše zachraňovat. Nosili vodu, snažili se vše uhasit, jak to jen šlo. Když zachránili, co se dalo a požár začal slábnout, slyšeli volání o pomoc. Byl to Samík, který byl uvězněný ve svém malém osamoceném mraveništi, hned vedle toho jejich velkého společného. Mravenci nelenili a jejich kamaráda vytáhli a uhasili ještě jeho doutnající polorozpadlé malé mraveniště.

Když se navzájem ošetřili a už jim bylo lépe královna rozhodla: „Tak a teď se musíme dát do práce. Musíme si mraveniště opravit. Všem patří pochvala za záchranu, ale teď musíme dát vše do pořádku.“ Všichni se pustili do práce, jen Samík tam stál, díval se na královnu a povídá: „Já ale nechci. Chci si udělat své mraveniště, protože já to umím nejlépe.“

Všichni mravenci se zarazili a čekali, co na to řekne královna. Ta se na něj moudře podívala a řekla: „Samíku každý z nás umí něco nejlépe. Ale právě proto když se dáme dohromady a nebudeme sobečtí, tak uděláme práci nejlépe. Navíc nezapomeň na to, že kdyby jsi neměl kamarády, kteří se k tobě tak pěkně zachovali a riskovali život pro tvou záchranu, tak by to dopadlo špatně. Sám si chceš stavět mraveniště, říkáš, že umíš vše nejlépe, ale sám ses zachránit nedokázal.“

Samík se zastyděl. Došlo mu, že má královna pravdu. Sklopil hlavu dolů, všem se omluvil a poděkoval za pomoc. Od té doby už to není pyšný a sobecký mravenec. Své dovednosti používá k vylepšování společného mraveniště.

4.3/5 - (81 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..