Hradní stezka odvahy

Zdenička, Milánek, Anička a Honzík byli nejen spolužáci, ale bydleli také v jedné ulici. Často si spolu hrávali, běhali a vymýšleli nejrůznější výpravy. 

Milánek jednoho dne přišel s nápadem. „Poslouchejte! Nedaleko odtud je jeden starý opuštěný hrad. Vypravíme se tam a pořádně ho prozkoumáme.“ Děti nadšeně souhlasily a už si začaly rozdělovat úkoly. Zdenička přinese svačinu, Milánek mapu a kompas, Anička pití a Honzík zase pláštěnky, kdyby náhodou začalo pršet.

Nastal den D. Děti se sešly na náměstí, odkud vyrazily přes les a louky k nedalekému hradu Hrůzov. 

Tento hrad byl už desítky let opuštěný. Lidi často nepotkával, a tak se z něj stal pěkně zatrpklý mrzout. Sotva děti z dálky uviděl, začal poslouchat jejich plány. „Toho teda budete litovat!“ mumlal si. „Však jen počkejte, jakou stezku odvahy já si pro vás připravím!“ řekl a zlověstně se zasmál.

Děti došly až k hradu a začalo jejich velké dobrodružství. Sotva se dotkly hradní brány, ozvalo se ohlušující zahřmění a na dětské hlavičky dopadly první kapky deště. Ničeho se nezalekly, Honzík vytáhl pláštěnky a společně utíkaly do hradu. Hrůzov byl trochu zklamaný. Doufal, že bouřka děti odradí. 

Hned v prvním sále si pro ně připravil další hrůzostrašné překvapení. Otevřel všechna okna a nechal proudit studený bouřkový vítr dovnitř. Ten shodil na zem všechny předměty, které se v sále nacházely. Když děti doběhly na místo, neváhaly ani minutu a pustily se do úklidu. To hrad Hrůzov překvapilo a jeho srdce trochu pookřálo. „Nenechám se přece utáhnout na vařenou nudli!“ přikázal si razantně a začal spřádat další plán. 

Děti se blížily k bývalé hradní kuchyni. Hrůzov proto povolal kočky, myši, ježky a všechna zvířata, která obývala hrad, právě do kuchyně. Děti vytáhly svačinky a vodu a daly najíst a napít všem zvířátkům. S láskou se o ně postaraly a pomazlily je. Hrad Hrůzov pochopil, že děti mají dobrá srdce, a tak je nakonec přijal. 

Postupem času se z dětí a hradu Hrůzov stali kamarádi. Hrad poskytl dětem prostor pro jejich radovánky a děti se naopak o hrad začaly starat a opravovat jej. Po pár letech dokonce otevřely hrad pro turisty a další zvědavé děti. Pořádaly se zde nejrůznější výpravy, výstavy, stezky odvahy a mnoho dalších událostí pro děti a dospělé. Jednoho dne, po mnoha a mnoha letech, se zde dokonce uskutečnila jedna krásná svatba Milánka a Zdeničky. Ze samotářského hradu se tak stal lidumil se spoustou milých lidí kolem sebe.