Králíček Bing pečuje o kytičku

Někde nedaleko, jenom kousíček – dostal kytičku malý králíček.

Byl krásný letní den. Králíček Bing svačil doma zeleninu, když někdo zazvonil u dveří.

„Kdo to asi je, Flope?“

„Nevím, Bingu,“ povídal Flop. „Musíme se jít podívat.“

Za dveřmi stála Sula.

„Ahoj, Sulo,“ pozdravili ji Bing a Flop.

„Ahoj, Bingu. Ahoj, Flope. Přinesla jsem ti, Bingu, malý dárek,“ povídala Sula a schovávala něco za zády.

„Jé, a co?“ vyzvídal Bing.

Sula vyndala nádhernou kytičku v kořenáči s červenými kvítky.

„Překvapení, Bingu! Ta je pro tebe,“ zvolala Sula.

„Ta je nádherná, Sulo. Jaké má krásné červené květy,“ radoval se Bing a vzal si od Suly kytičku. „Vystavím si ji někde, abych na ni pořád viděl.“

„Bingu, nezapomněl jsi na něco?“ zeptal se Flop.

„No, ano. Děkuju ti, Sulo.“

„Nemáš zač, Bingu. Měj se.“

Sula se rozloučila a odešla. Bing se nemohl na kytičku vynadívat. Běhal po pokoji a zkoušel, kde by byla nejhezčí. Že by na okně? Nebo na poličce? Nebo na skříni? Nebo pod postelí? Ne, tam ne. Tam by na ni přece neviděl.

„Tak už víš, kam ji dáš?“ ptal se Flop.

„Už asi ano. Nechám si ji tady na polici. Uvidím na ni i z postele i z hracího koberce.“

A tak si Bing vystavil kytičku na polici a každý den se z ní těšil.

Jenže jednoho dne ráno se stalo něco divného.

„Flope! Pojď sem honem! Moje kytička je asi smutná,“ volal Bing.

„Copak se tvé kytičce stalo, Bingu?“

„Je celá zvadlá. Vůbec už není tak krásná, jako byla před pár dny,“ povídal smutný králíček.

„A zaléval jsi ji?“ ptal se Flop.

„Pro pána, Flope! Já ji zapomněl zalévat. Moje kytička zvadla, protože neměla vodu!“

Králíček Bing hned spěchal pro konvičku s vodou.

„Ano, ano,“ povídal Flop. „I kytička potřebuje napít, tak jako ty, Bingu. Jinak by nemohla růst.“

„Teď už to vím. A už ji nikdy zalít nezapomenu. Slibuju. Hlavně když se zase narovná.“

Když si přišel odpoledne s Bingem hrát Pando, květina už byla zase krásná.

„Jé, ty máš krásnou kytičku,“ povídal Pando obdivně.

„Dík. Tu mám od Suly,“ usmíval se Bing. „Když jsem ji dostal, byla moc krásná, tak jako teď. Ale úplně jsem zapomněl, že kytičky jsou také živé a potřebují vodu. A tak mi kytička zvadla. Vypadala ošklivě a smutně. Začal jsem ji zalévat a už je zase krásná. Teď už ji budu zalévat každý den, aby už nikdy nemusela smutně věšet kvítky a dělala mi tady radost.“

„A já jsem asi taky kytička,“ povídal Pando a svěsil ruce na zem. „Vadnu, mám žízeň.“

„Jdeme se rychle zalít,“ navrhl Bing. „Flop udělal skvělou citronádu. Tak honem na ni.“

A tak se králíček Bing naučil něco moc důležitého. Totiž pečovat o ostatní. Zatím jen o kytičku, ale je to skvělý začátek.