Šípková Růženka

5 min. čtení

Před dávnými časy žili král s královnou a moc si přáli děťátko. Vytoužené dítě však nepřicházelo. Jednoho dne královna v lázni odpočívala, a kde se vzala, tu se vzala, z vody vylezla žába a zaskřehotala královně: „Tvoje přání se splní. Než se rok s rokem sejde, narodí se ti dcerka.“ Než královna stihla něco říct, byla žába pryč.

Slova žáby se splnila. Královně se narodila krásná dcerka. Dostala jméno Šípková Růženka. Král měl takovou radost, že na její počest vystrojil velkou hostinu. Na oslavu pozval všechny své známé a nezapomněl ani na moudré sudičky, aby byly dcerce příznivě nakloněny.

V celém jeho kraji jich bylo třináct. Král měl však jen dvanáct talířů, proto třináctou sudičku na hostinu nepozval. Ke konci oslavy podarovaly moudré sudičky dítě svými vzácnými dary. Jedna ji obdařila ctností, druhá krásou, třetí bohatstvím a postupně dostala princezna vše, co si jen člověk může přát. Dvanáctá sudička přišla na řadu, ale než vyslovila svůj dar, do sálu vstoupila třináctá sudička.

Byla ale velmi rozlobená, že ji nikdo na slávu nepozval a chtěla se pomstít, třeba by to bylo na královské dceři. Pohlédla na ni a hlasitě zvolala: „Až ti bude patnáct let, píchneš se o vřeteno a navěky usneš!“

Obrátila se zády a odešla ze sálu pryč. Všichni leknutím ustrnuli.

Přistoupila ještě dvanáctá sudička, která nestihla vyslovit své přání. Zlou kletbu zrušit nemohla, jen ji zmírnila: „Nebude to navěky, jen upadneš na sto let do hlubokého spánku.“

Král chtěl svou dceru za každou cenu ochránit, tak nechal okamžitě všechna vřetena v celé říši spálit. Ostatní věštby se postupem času vyplnily. Dcerka byla krásná, moudrá, vlídná, rozumná, byla miláčkem všech. Oblíbil si ji snad každý.

Nastal den jejich patnáctých narozenin. Král s královnou na okamžik odjeli ze zámku. Princezna toho využila, procházela se po celém zámku a nahlížela do všech komnat. Dostala se až do staré věže. Vystoupila po úzkých točitých schodech a došla k malým dvířkám.

V zámku byl klíč, kterým otočila a dveře se rozlétly. V komoře seděla nějaká stařena s vřeténkem a pilně předla len. Princezna ji hezky pozdravila a zvídavě se ptala, copak dělá.

„Předu si, předu.“ odpověděla stařena a kývla hlavou.

Dívku zaujalo poskakující vřeténko. Chytla ho do ruky a v tu chvíli se naplnila zlá věštba třinácté sudičky, princezna se píchla do prstu. Klesla na lůžko a upadla do hlubokého spánku a s ní i celé království. Spali naprosto všichni, i koně ve stáji a holubi na střeše. I vítr se utišil a na stromech před zámkem se nepohnul ani lísteček. Kolem celého zámku se začaly rozrůstat šípkové keře, které časem houstly a mohutněly, až nakonec obrostly celý zámek. Nakonec nebyl pod šípkovými keři ani vidět.

V blízkém okolí se vyprávělo o krásné spící Šípkové Růžence. Žádný princ nepronikl mohutným křovím. Trny držely pevně, jako by měly ruce. Princové na nich zůstávali viset, nemohli tam ani zpět. Žalostně na nich umírali.

Po mnoha letech do království zavítal neznámý princ. Uslyšel, jak nějaký stařec vypráví o království, které je zakryto šípkovými růžemi. V tom zámku už sto let spí překrásná princezna, které říkali Šípková Růženka a s ní spí i celé království. I dědeček už princi vyprávěl, kolik jiných princů ji přišlo vysvobodit a skončilo v trnech obrovských šípkových keřů. Mládenec se ničeho nebál a rozhodl se, že princeznu a celé království vysvobodí. Stařík ho od činu zrazoval, ale on na jeho slova nedal.

V té době uplynulo sto let a nadešel den, kdy měla Šípková Růženka znovu procitnout. Když se princ blížil k šípkovým keřům, růže se samy rozestoupily a nechaly prince projít.

Jakmile vešel, znovu se zavřely. V zámeckém dvoře viděl ležet spící koně a psy, holuby sedící na střeše. Postupně procházel celým zámkem. V kuchyni viděl kuchaře a kuchtíka stát, v sále uviděl celou královskou radu a na trůnu ležel i král s královnou. Princ došel až k věži, otevřel dveře a spatřil spící Šípkovou Růženku. Ležala tam a byla tak krásná. Nemohl z ní spustit oči. Sklonil se nad ní a políbil ji. Jak se jí dotkl rty, zlomil kletbu a Šípková Růženka otevřela oči. Probudila se a vlídně na něho pohlédla.

Chytili se za ruce a vešli do sálu, kde se zatím probouzeli král s královnou a všichni dvořané. Celý zámek se probudil z dlouhého a hlubokého spánku. Koně na dvoře vstali, otřásali se a holubi na střeše vytáhli hlavičky zpod křídel. Kuchař s kuchtíkem začali zase péct.

Na zámku se samou radostí začalo slavit. Velká sláva se završila svatbou Šípkové Růženky s princem, kteří spolu žijí spokojeně až do dnes.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Nahoru