Byl jednou jeden kohoutek a slepička. Jednou se spolu vydali do obry na jahody. Slepička za chvilku uviděla jahůdku a rozdělila se s kohoutkem o půlku. Po chvilce ji našel i kohoutek, ten byl ale lakomý a o jahůdku se nerozdělil, jahoda byla ale příliš veliká a kohoutek se začal dusit.
„Slepičko slepičko! Dej mi vodu nebo se udusím!“
Slepička se rychle rozběhla ke studánce až se jí peříčka čepýřila. Prosila studánku:
„Studánko, studánko, dej mi vodu. Kohoutek leží v oboře a nožky má nahoře. Bojím se, že umře.“
„Dám Ti vodu, ale až přineseš od švadlenky šátek“.
Slepička pelášila za švadlenkou Aničkou.
„Aničko, Aničko, dej mi šátek pro studánku. Studánka mi dá vodu pro kohoutka leží v oboře a nožky má nahoře. Bojím se, bojím, že umře.“
„Dám ti šátek pro studánku, až mi přineseš botičky od ševce.“
Slepička utíkala za ševcem Matoušem, až se jí peříčka čepýřila.
„Matouši, Matouši! Dej mi botičky pro švadlenku Aničku. Anička dá šátek pro studánku. Studánka dá vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře a nožky má nahoře. Bojím se, bojím, že umře.“
Matoušovi bylo slepičky líto. Dal botičky Aničce. Anička dala šátek studánce. Studánka dala vodu slepičce. Ta utíkala do obory, jen co jí nožky stačily. Dala kohoutkovi napít a od velké jahody ho osvobodila.
A kohoutek? Ten se poučil a od té doby se se slepičkou o všechno hezky dělil.
Zdravím. Kdo je autorem tohoto převyprávění? Děkuji za odpověď 🙂
Dobrý den, pohádky jsou psány, zpravidla autory pod přezdívkou, přes webovou službu, kde není k dispozici žádný kontakt kromě interní komunikace. Když tak pošlete dotaz a můžu to zkusit přeposlat autorce.
Dobrý den.
Čtu moc ráda své dceři pohádky z Pohádkozemě. A dnes jsem četla tuto ‚O kohoutkovi a slepice‘ a vrátila jsem se vzpomínkami do dětských let jek mi jí babička vyprávěla.. tak vám chci moc poděkovat krásné oživení mých vzpomínek a také této pěkné pohádky.