O Mařence a její babičce Radušce

3 min. čtení

Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.

Uprostřed dřevěné chaloupky, kde spolu bydlely, byla obrovská kuchyň. Babička Raduška byla totiž nejlepší kuchařka. Vymýšlela nové recepty a používala všechny koření a bylinky, které v lese našla. Mařenka vždy babičku pozorovala a pomáhala jí vše krájet a míchat a dochucovat. Chtěla být jako ona.

Jednou když spolu seděly v houpacím křesle a četly si spolu recepty, na jejich chaloupku někdo hlasitě zaklepal. Mařenka vyskočila z křesla a utíkala otevřít. Za dveřmi stála veverka, máchala tlapkama, vyskakovala a naléhavě něco švitořila. Mařenka nechápala, co po ní veverka chce. Babička Raduška ale přesně věděla co má dělat. „Mařenko rychle zaběhni dolů do sklepa. Na poličce vpravo nahoře je krabice. V té krabici je sklenice, na které je napsané neotvírat. Co nejrychleji ji dones. Nesmíme ztrácet čas.“ Mařenka nečekala a rychle babičku poslechla. Ta mezitím rozdělala oheň a do hrnce dala vařit vodu. Pomalu tam přisypávala bylinky. Pak vzala tajemnou lahvičku a pomalu do vařící vody z ní nakapala sedm kapek. Z hrnce se v tu chvíli vypařovala růžová pára. Silná sladká vůně se linula po celé světnici. Mařenka se divila a pořád nic nechápala, babička Raduška se soustředila, aby vše dobře uvařila a veverka netrpělivě poskakovala kolem hrnce. Nakonec babička nalila uvařený lektvar do lahvičky. Dala ho veverce a řekla: „Okamžitě vypít a nic po tom nejíst. Uvidíš, že se mu uleví.“ Veverka vzala lahvičku a utíkala, co jí tlapky stačily. Mařenka se tázavě dívala na babičku a čekala, že jí vysvětlí, co se to teď všechno stalo. Babička Raduška jí vysvětlila, že veverka má nemocného veverčáka. Někdy se mu přitíží natolik, že může i umřít. Jediné co mu může pomoct je elixír, který zná jen ona. Vymyslela ho z bylinek a z léčivých rostlinek, co našla v lese. „Takže ty jsi kouzelná babička?“ Zeptala se Mařenka. Babička se usmála, pohladila vnučku po vlasech a řekla: „Ne Mařenko, to nejsem. Jen umím využít to, co mi příroda a les dává a uvařit z toho něco užitečného. A ráda tím pak někomu pomůžu.“ Mařenka babičku objala. „Pro mě stejně budeš vždycky kouzelná babička a ta nejlepší. Jsem ráda, že tě mám. A budu se snažit všechno od tebe naučit.“

Babička Raduška nebyla kouzelná a ani Mařenka. Ale obě věděly, že je mezi nimi kouzelné pouto, které nikdy nezmizí.

Jak se vám líbila pohádka?
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

  1. Moniko, Vaše pohádky jsou skutečně velmi čtivé! Jste náš velký pomocník při večerním usínání. Děkujeme!
    (Jen tady u babičky Radušky bych veverce vyměnil ruce za tlapky, hned jsem si to představil tu malou chuděru, jak mává ručičkama :))

    1. Děkuji, jsem ráda, že se po nich dobře spí. 🙂
      A k té veverce, to mi vůbec nedošlo, ty ruce. 🙂 Příště si dám větší pozor. 🙂 Děkuji

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..