O zatoulané kočičce

Byla jednou jedna kočička Micka, která žila venku na ulici. Rušné a klikaté uličky města, jiné zatoulané kočky či odpadkové koše byly to jediné, co Micka znala. A právě to byl domov šedé kočičky.

No, tedy nebyl to domov, na jaký jsme my lidé či jiná domácí zvířátka zvyklí. Micka totiž neznala lásku. Neměla žádný teplý pelíšek, hračky ani majitele, který by ji s láskou hladil a dával jí papat. Měla jen malou papírovou krabici, kde žila.

Micku vzbudilo krásné ráno plné slunce, které jí svítilo přímo do krabice u popelnice, kde přečkávala dlouhé noci či chladné počasí. Vykoukla z krabice, jestli tam náhodou nečíhá nějaký zlý pes nebo člověk, a opatrně z ní vyskočila. Ladně se postavila, protáhla si záda, oblízala si tlapky a užuž se chtěla vydat do rušných ulic velkoměsta, aby si ulovila něco k snědku, když vtom uslyšela hlasité: „Pomoc! Pomoc!“

Micka se rozhlédla po okolí, ale nikde nikoho neviděla. Vyskočila obratně na popelnici u své krabice, aby se podívala z výšky. Rozhlížela se kolem sebe, když vtom si všimla, jak malá holčička křičí o pomoc z okna jednoho z bytů, pod kterými Micka žije v krabici. Z okna se valil velký kouř. To znamenalo jen jediné. Oheň! Holčička mávala kolem sebe malými ručičkami ze strany na stranu a do toho silně kašlala, jak volala o pomoc. A toho kouře! „Co když je oheň už u ní? Musím jí nějak pomoci!“ řekla si Micka a rozběhla se do ulic.

Pohádka ke čtení - O zatoulané kočičce
O zatoulané kočičce

Tam si lidé chodili po ulici jedna radost a auta si jezdila jedno za druhým. Jasně že malou holčičku nikdo neslyší přes ten ruch. Micka se rozběhla a u přechodu pro chodce si všimla mladé paní. Začala kolem ní cupitat a mňoukat. Jenže paní si jí nevšímala a odbyla ji jasným: „Huš!“

Micka smutně zamňoukala. Vzdávat se však nechtěla. Začala opět naléhavě mňoukat a drcala do paní čenichem. Ta si jí sice nevšímala, ale všiml si jí starší pán, který stál vedle ní. Dřepnul si k Micce, ta zamňoukala, zakousla se mu do kalhot a snažila se ho táhnout. Potom se Micka rozběhla do své uličky, aby ukázala pánovi, co se děje.

„Počkej, kočičko, kam jdeš?“ křičel na Micku pán a naštěstí ji následoval. Jakmile vešli do uličky, Micka vyšplhala k holčičce, kde si sedla na parapet okna a hlasitě mňoukala. Pán si hned všiml, že kočička se snaží holčičce pomoci. Rychle vytáhl telefon, zavolal hasiče a záchranku, kteří hned po příjezdu holčičku vysvobodili. Naštěstí byla v pořádku.

„Děkuji vám za záchranu!“ řekla holčička pánovi, který zavolal pomoc. „To neděkuj mně, ale tady kámošce kočičce, která mě zavolala!“ řekl holčičce se smíchem pán. Holčička chytila malou Micku do náruče a objímala jí radostí.

Maminka holčičky se právě vracela z obchodu, když si všimla, co se děje. Holčička jí všechno vysvětlila a neuvěříte… Kočička Micka našla svůj pravý domov. Malá holčička byla zdravá a v pořádku, protože ji Micka zachránila. A holčička si ji za odměnu vzala domů. Sice se holčička s maminkou musela stěhovat, ale měla novou pomocnici se stěhováním, zachránkyni Micku, která našla svůj domov a lásku.

4.5/5 - (195 votes)

Komentáře: 10

    1. Samozřejmě je to subjektivní názor, který vám vůbec neberu., ale tato pohádka se nám zrovna líbila 🙂 Popravdě jsem tady četla mnohem horší pohádky….

    2. Mým dětem se líbí šťastné konce. Á ja to mám taky tak. Jako pohádka na dobrou noc , se šťastným koncem to určitě mnoha dětem bude stačit .

  1. Pohádka byla moc hezká a rozhodně to neni žádná kravina. A jsem ráda že kočička holčičku zachránila 🔥😽🙀👧🏻🧒🏻❤️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..