Prasátko Kvík

Jednoho slunečného dne, když se Kvík vyhříval na sluníčku, něčeho si v dálce všiml. Byl to malý zajíček, který poskakoval směrem k jejich farmě. Počkat, vždyť ten zajíček před něčím utíká. Kvík šel blíž k plotu a všiml si, jak z hustého lesa vychází vlk, který malého zajíčka pronásleduje.

„Vlk! Jde sem vlk!“ zvolalo prasátko a rychle, jak jen umělo, utíkalo k Boskovi, který právě spal na verandě domu. Statečný Bosko vstal a se štěkotem a vrčením běžel směrem k vlkovi, aby ho odehnal pryč. Mezitím si malý Kvík všiml, že v jezírku na jejich farmě něco hlasitě žbluňklo.

„Pomoc!“ ozývalo se z jezera mezi šploucháním vody. Kvík neváhal a vydal se na pomoc. To je určitě ten malý zajíček! Kvík viděl, že velký Bosko má plno práce s vlkem, takže se o farmu musí postarat on. Prasátko sebralo odvahu a vydalo se za šploucháním vody. V jezírku našlo malého zajíčka, jak se topí. Asi chtěl utéct před vlkem, ale spadl do jezera.

Kvík se však vody bál. Přemýšlel, jak by malému zajíčkovi pomohl. Nejprve mu podal kus dřeva a táhl ho k břehu. Zajíček se však ze dřeva smekl a znovu spadl do vody. Pak Kvík zkusil hodit zajíčkovi lano, ale i to se přetrhlo a zajíček zůstal v jezeře. Kvík neměl na výběr. Vešel do jezera a plaval směrem k zajíčkovi. Ten se mu posadil na hřbet a tak ho statečné prasátko odvedlo do bezpečí.

„Děkuji za záchranu!“ poděkoval zajíček a otřepal si vodu z kožíšku.

„Ty jsi překonal svůj strach!“ řekl pes Bosko, když se vrátil. Podařilo se mu vlka odehnat hluboko do lesa.

„Ty jsi měl plno starostí s vlkem a někdo musel pomoct i zajíčkovi,“ odpověděl Kvík. I když se vody bál, záchrana farmy byla důležitější. A tak na farmě přibyl nový člen – malý zajíček – a Kvík od toho dne už neměl strach z vody a nadále chránil farmu spolu s Boskem.