Kovář Janek a sekera

Jednoho chladného večera, když si starý kovář šel lehnout, mladý kovář Janek se chystal zavřít kovárnu, ale vtom zazvonil zvoneček a dveře se otevřely. Do jejich kovárny zavítal stařeček, který měl na hlavě klobouk, jenž mu sahal přes tvář, a z něj trčel špinavý šedivý vous. V jedné ruce měl hůl, o kterou se podpíral, a ve druhé starou sekeru. Oblečení měl roztrhané a do tváře mu přes špínu a klobouk nebylo téměř vůbec vidět.

„Mladý muži, pomohl byste mi prosím opravit tuto sekeru? Potřebuji ji na sekání dřeva,“ odvětil chraplavým hlasem stařeček. Janek si otřel své špinavé ruce do staré košile a vzal si do ruky starou sekeru.

„Samozřejmě, pane, opravím. Máme hodně práce, tak prosím přijďte za čtyři dny touto dobou,“ odvětil Janek a mile se na stařečka usmál. Když mladý kovář položil sekeru na pracovní stůl, dveře obchodu se najednou rozletěly, až dokonce i malý zvoneček nad nimi spadl a odkutálel se po zemi. Královy stráže vtrhly dovnitř a na tváři měly nepříjemný výraz.

„Daně! Jde se platit!“ vyštěkl kapitán a odstrčil starce stranou.„Král požaduje svůj podíl!“ řekly stráže a natáhly ruku v očekávání peněz.„Více nemáme,“ odvětil Janek podávaje jim mince, které měl v pokladničce. Vojáci se však podívali dovnitř a viděli, že tam ležely ještě tři mince. Vzali si i další, vzali dvě a jen jednu jim tam nechali.„To by mohlo stačit,“ zasmál se kapitán a se strážemi se vydali tak rychle pryč, jak i přišli. Stařeček mlčky sledoval, co se děje.

„Jen jednu minci nám tu nechali. Ach, co jen řeknu otci?“ přemítal nešťastně Janek, když stráže odešly.„I nám berou,“ poplácal ho po rameni stařeček a odebral se domů.

Dny plynuly. Janek neúnavně pracoval spolu s otcem. Ať už na kování mečů, nebo kopyt pro koně. Janek však tajně po nocích, když si našel čas, pracoval i na opravě sekery, odhodlán stařečkovi pomoct. Když nastal čtvrtý den a slunce už zapadalo za horu, zvoneček nad dveřmi se rozezvonil. Stařeček se vrátil pro sekeru, sáhl do kapes, ale ty byly nejen děravé, ale i prázdné. Sklonil hlavu a rukama si utíral stékající slzy, které padaly až k jeho vousům.„Nemám peníze, pane,“ pověděl smutně.„Vojáci mi vzali všechno. Jak jen uživím svou rodinu bez sekery,“ pravil nešťastně. Janek se na něj podíval a pak na sekeru ve svých rukách. Usmál se a vložil ji starci do rukou.„Je to zadarmo, nemusíte se bát, uživíte svou rodinu. Ať vám slouží,“ řekl potichu a podal mu jeho opravenou sekeru. Byla jako nová.

„Zůstane to naše tajemství,“ mrknul na něj chlapec. Stařec se slzami v očích chlapci poděkoval.

Uplynuly dva dny a stalo se něco nevídaného. Do kovárny zavítal opět stařeček. Kovář Janek ho vřele přivítal. Potom, k Jankovu šoku, se stařeček narovnal, odložil hůl, sundal klobouk a stáhl si dlouhý vous. Chytil do ruky hadr a setřel si z tváře špínu. Před kovářem najednou nestál shrbený stařeček o holi, ale stál tam mladý princ Ronald, králův syn.„Prokázal jsi laskavost, i když jsi neměl peníze. Pomohl jsi mi, když jsem to potřeboval,“ řekl princ a jeho hlas byl plný obdivu a vděčnosti.„Byl jsem v přestrojení za stařečka a navštěvoval jsem obchody v našem království, protože jsem viděl, že se lid trápí, a zjistil jsem i proč. Viděl jsem, jak krutě naši vojáci zdaňují naše lidi. Nevěděli jsme s otcem, že tolik mincí berou a jsou tak krutí. Toto nemůže pokračovat,“ řekl princ. Janek jen s údivem přikyvoval. Potom se mladý princ vydal na náměstí, kde svolal s Jankovou pomocí celou vesnici i stráže, dokonce přišel i samotný král. Celé království stálo na náměstí, všichni čekali na princova slova. Před celou vesnicí propustil princ Ronald vojáky. Nahromaděné mince z daní jim stráže vrátily, neměli na výběr, jinak by jim hrozil žalář. Potom král a princ vrátili lidem jejich peníze a vojákům dali novou práci. Kruté stráže budou čistit ulice a sbírat dřevo pro chudé. Budou to dělat jen za jídlo, za žádné mince. Lid jásal a vděčně tleskal na počest krále a Ronalda. Jankovo srdce se rozbušilo hrdostí. Jeho jednoduchý akt laskavosti změnil osud království.

Od toho dne v království nevládla jen spravedlnost, ale kovář Janek kromě práce v kovárně dostal i novou práci. S princem Ronaldem dostali důležitý úkol, vybrat nejschopnější mladé muže z celého království a udělat z nich čestné stráže. A právě mladý Janek se stal jejich kapitánem. A tak se v království žilo ještě lépe než kdykoliv předtím.