Byli tři bratři, kteří dostali od svého otce úkol. Jak se tak bratři vydali ze zámku a cválali hustým lesem, přepadla je strašná bouře. Schovali se pod husté stromy a čekali, až ta bouře skončí. Čekali, vtipkovali a povídali si, co asi jen může být v té truhle, ke které je otec poslal.
Pokračovat ve čtení →
Byli jednou tři bratři, princové, kteří žili se svým otcem na zámku. Každý byl však jiný a moc si spolu nerozuměli. A právě to krále, jejich otce, velmi trápilo. První bratr, nejstarší princ Adam, byl velmi statečný a chrabrý, vyhrával jednu bitvu za druhou a ničeho se nebál. Druhý bratr byl princ Matěj, ten však nepoužíval sílu jako jeho bratr Adam, ale rozum.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byl jeden tmavý borový les, který byl však lidmi už dávno zapomenut. Hluboko v tomto lese se nacházelo krásné průzračné jezírko. Vždy když na obloze vyšel sněhobílý měsíc a sovy začaly houkat na dobrou noc, u jezírka začali tancovat malí kouzelní elfové. Uši měli špičaté, na hlavách měli malé korunky z květin a na sobě měli oblek z listů.
Pokračovat ve čtení →
Oslík Šedák, který se všeho bál, žil na velké farmě, kde si ho všichni dobírali, protože byl moc maličký! Jednoho večera přišla velká bouře a když velký blesk udeřil blízko farmy, Šedák splašeně utekl do lesa a schoval se do jeskyně, kde přečkal bouři. Dalšího rána přemýšlel, jestli se vrátí na farmu. Jak tak přemýšlel, spatřil koníka, který táhl velký kočár. Koník nešťastně uklouzl a zlomil si nohu!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý oslík, který se všeho bál. Žil na velké farmě, kde však moc kamarádů neměl. Jmenoval se Šedák, protože byl celý šedý jako ty tmavé mraky, které se na nás ošklivě mračí, když prší. Malý oslík Šedák však cítil, že na farmu nezapadá. Cítil, že ve velkém světě ho čekají ještě nová dobrodružství či skuteční přátelé. Věřil, že jednoho dne svůj strach z neznámého překoná.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na starou vrbu babičky Ludmily? Stará vrba byla nemocná a babiččina zvědavá vnučka Danielka se rozhodla, že babičce pomůže. Jelikož měla Danka přírodu ráda, rozhodla se, že musí najít způsob, jak starou vrbu zachrání. Ve škole je přece učili, že přírodu kolem nás musíme chránit a že stromky jsou pro životní prostředí velmi důležité! Vždyť tvoří kyslík, který dýcháme.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna zahrada, kde jste kromě krásných barevných kvítků, různých zeleninových záhonů či všelijakých ovocných stromků mohli narazit i na jeden starý strom – velkou paní vrbu. O tuto zahrádku se starala babička Ludmilka, která tam bydlela už dlouhá léta. A starou vrbu měla babička velmi ráda.
Pokračovat ve čtení →
Byly sice letní prázdniny a děti trávily většinu času venku na kolech či na koupališti, ale dnešní den byl jiný. Pochmurné počasí a déšť proměnily slunečnou krajinu na šedou mlhu plnou těžkých oblaků. Velké kapky padaly na zem a všude v okolí se blýskalo. Sourozenci Pavlík a Mariánka se rozhodli, že tento sychravý den si budou hrát doma.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden kouzelný zajíček Ušáček, který měl na tomto světě velmi důležitý úkol. Jeho úkolem je vyrobit svými kouzelnými tlapkami velikonoční vajíčka. Tato vajíčka králíček pak usilovně schovává na Velikonoce po okolí a dětičky je vesele hledají. Tato velikonoční vajíčka jim pak udělají nejen radost, ale svou kouzelnou mocí je chrání celý další rok. Když je však usilovný zajíček Ušáček vyráběl a zdobil spolu se svou novou kamarádkou veverkou, napadl je zlý vlk, kterého ale náš statečný šedý zajíček odehnal.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna louka, na které žil malý šedý zajíček. Nebyl to však ledajaký zajíček, byl to kouzelný zajíček Ušáček, který měl velmi důležitou úlohu. Vždy před svátky, před Velikonocemi, se vydal do měst a vesnic, kde po okolí schovával svá vyrobená velikonoční vajíčka, aby je mohly veselé dětičky v trávě hledat. Jeho úkolem bylo vyrobit, ozdobit a rozdat vajíčka dětem, aby jim dělala radost a chránila je během celého roku.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky. Děti milovaly babiččiny příběhy, vždycky jim totiž vyprávěla takové, které ještě nikdy předtím neslyšely a které byly kouzelné. Až tak kouzelné, že si děti myslely, že se babičce skutečně staly. A možná i staly, kdo ví.
Pokračovat ve čtení →
Jak všichni víme, bobr je velmi usilovné zvířátko, které bydlí hlavně v lesících u řek ve vodě. Natrefit na něj můžeme právě tehdy, když usilovně pracuje spolu se svými kámoši či rodinou na mistrovském díle. Tito pracovití bobříci si spolu staví pelíšky z různých větviček či velkých kusů dřeva. Jsou to velmi kamarádská a rodinná zvířátka, která se mají velmi ráda!
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden líný kocourek Mourek, který žil se svou rodinkou ve velkém domečku. Bylo to Mourkovo království a ten si ho věrně hlídal. Jeho nejlepší kamarádka byla malá Anička. Vždy si s ním hrála, házela mu klubko vlny či ho podrbala. I když popravdě – Mourek byl velmi líný, nejraději ležel nebo papal pamlsky pro hodné kočičky.
Pokračovat ve čtení →