Malý opravář

Matěje ta slova okamžitě vytrhla z koukání do počítače. Vždycky toužil být velkým závodníkem a auta ho fascinovala. Kluk miloval závodní hry a v pokojíčku měl spoustu autíček a velké závodní dráhy.

„Jasně že ti pomůžu!“ řekl nadšeně, vypnul počítač a vydal se s taťkou do garáže.

Matěj popadl rukavice, které mu byly sice příliš velké, ale vůbec mu to nevadilo. Hrdě se postavil vedle otce a společně se pustili do opravy auta. Matěj si ale všiml, že tohle auto ještě nikdy předtím neviděl. Jejich vlastní auto bylo zaparkované venku.

„Čí je to auto, tati?“ zeptal se zvědavě.

„To je staré auto tvého dědečka. Už dávno nejezdí. Chci mu připravit narozeninové překvapení a jeho staré auto opravit,“ vysvětlil táta.

Pustili se do práce. Matěj podával tatínkovi nářadí a svítil mu baterkou, když to bylo potřeba. Po opravě podvozku se pustili do opravy motoru.

„Podívej, tohle je motor a musíme ho společně opravit. Tady mi, prosím, sviť,“ řekl taťka a ukázal chlapci, kam má svítit. Potom mu vysvětlil, jak budou dál postupovat. Taťka byl velmi šikovný mechanik a s opravou neměl žádný problém.

„Tak a je to!“ řekl táta, když s Matějem dokončili opravu motoru.

„A teď už pojede?“ zeptal se Matěj zvědavě, přičemž odložil baterku a nářadí na poličku.

„Pojďme to zkusit!“ navrhl taťka. Oba si sedli do auta. Táta posadil kluka na kolena, aby mohl chytit volant, a nastartoval. Auto se pomalu pohnulo ven z garáže – skutečně jelo!

Matěj byl nadšený. Poprvé držel volant jako velký závodník. Když vyjeli na ulici, posadil se vedle taťky a společně si udělali projížďku po okolí.

„Děkuju za pomoc, bez tebe bych to nezvládl,“ řekl táta s úsměvem.

A tak se taťkovi mechanikovi a jeho malému pomocníkovi podařilo opravit dědečkovo staré auto. K narozeninám dostal dědeček od syna a vnoučka krásné překvapení, které ho dojalo až k slzám. Od toho dne už malý Matěj netoužil být závodníkem, ale velkým mechanikem, jako je jeho taťka.