Bylo léta Páně 1569. Byl to špatný rok. Pražský groš se rovnal sotva 3 krejcarům. Feniky a haléře mizerné kvality byly častým platidlem v zemi, kde vládla bída, hlad a žízeň.
Tenkráte ovládl naši zemi arcikníže Ludvík a jeho choť kněžna Alžběta. Časem se jim narodily tři děti Ferdinand, Zlatomila a nejmladší Klotilda. Všichni tu žili šťastně a radostně, až jednoho dne vtrhla do království hrůzostrašná bestie.
Dle dobových svědectví a nákresů vypadala asi takto:
Postavila si hnízdo ve skalách a královští detektivové začali okamžitě zjišťovat veškeré okolnosti ohledně pobytu neznámé obludy u nás.
Tajemnou bytost ovládal sám ďábel, který toužil jak po královské dceři, tak po královské koruně. Když ho obě princezny několikrát odmítly, přilétl v noci tajně na hrad a princezny unesl a ukryl poblíž této obludy.
Celé království bylo toho dne na znamení smutku potaženo černým suknem. Král se ale nevzdával a vyhlásil odměnu za záchranu princezen a celého království. Buď ručka jedné z princezen a časem královskou korunu, anebo deset tisíc dukátů a hrad Korbel u Popovic lénem.
Výběrového řízení na záchranu se zúčastnili odvážlivci komtesa princezny madmasel Furiana, statečný princ Hrozivoj XVII Toskánský, tovaryš kovářský Janek Lopata z Hané a králův bratranec markýz Ochmelín fon Knajpa.
Ukázalo se však, že to byli pěkní holomci. Zálohu odměny na cestu propili v nejbližší krčmě a poté uprchli do Španěl. Ve službách námořnictva pak objevovali a dobývali Ameriku.
Naštěstí se městem potloukal neznámý rytíř Albrecht. Po mnoha letech válčení zatoužil se usaditi a jedna z královských dcer se mu docela líbila. Osedlal tedy koně a vyrazil hledat za hradby města.
Kousek od lesa nějaký místní statkář křičel a tloukl holí chudobnou ženu s malým chlapcem. Když rytíř seskočil z koně, sedlák se vrhnul i na něj. Po krátké šarvátce získal rytíř převahu a statkář schytal pár ran holí přes záda. Žena bydlela s chlapcem a dalšími sedmi dětmi v nedaleké chatrči. Tam rytíř ženě a dětem věnoval kopu grošů a vyrazil hledat svou princeznu.
Po dlouhé cestě se rytíř zastavil až ve skalách. Zatímco kůň popíjel vodu z jezírka, jezdec pátral po stopách v okolí. Hned za cestou objevil rytíř otisky střevíčků a o kousek dál našel ještě zlatý medailónek! Napadlo ho, že princezny musí být někde blízko.
Jediná cesta náhle skončila v zarostlé rokli. Rytíř seskočil z koně a pevně sevřel meč. Pěšky pokračoval dál, až spatřil obludu, kterak si máčí starší princeznu v hořčici. „Hééj, nechej princeznu a sežer mě, jestli se nebojíš!“ zařval odvážně rytíř směrem k obludě.
Rozzuřená bestie se vrhla na rytíře. Kousala, prskala, drápala, dupala, lámala stromy a plivala plameny. Rytíř poprvé v životě cítil že mu docházejí síly. „... Uuá! Ááá! Uáá...!“ ozvalo sa náhle za rytířem. To sedm hladových dětí z chaloupky u lesa, které byly ozbrojeny klacky, se vrhlo na příšeru ze všech stran. Po krátkém boji padla bestie k zemi. Děti, rytíř i princezny pak radostně vyrazili na hrad a ke králi.
Na hradě bylo veselo. Famfáry vytroubily novinu o záchraně princezen a král nařídil, že celá země musí tři dny a tři noci oslavovat. Neznámý dárce poslal z Ameriky na oslavu brambory, rajčata a kukuřici. Tato jídla v naší zemi doposud neznali.
Statečný rytíř byl povýšen na maršála a přijal jméno Albrecht z Valdštejna. Líbila se mu starší princezna, a když se oba do sebe zamilovali, konala se na hradě svatba. Všichni jedli, pili, tancovali, a jestli neumřeli, tak tam slaví dodnes.
A kdo chce příběh či obrázky trošku změniti, může stránku aktualizovati – nechť obnoví stránku kliknutím zde.
Nám se čtení pohádky líbilo, povedené a barvité s nádechem nevšednosti a tajemna, tak, jak pohádky mají být a navíc chválím nádherné doprovodné ilustrace, což dcerky milují a chtějí je vždy vidět.
Moc se mi to líbí, bylo to napínavý a líbí se mi hlavně ta příšera. Taky se mi líbí ten rytíř.
19.7.2023 moc pěkná pohádka, velmi čtivě napsaná a úplně jiná, než všechny, co jsme tu zatím četli. Díky ?✨!