Bylo léta Páně 1559. Nebyl to zlý rok. Úrody bylo dosti, těžilo se mnoho stříbra a nová mince tolar byla za 21 pražských grošů. Panstvo i poddaní žili si vcelku spokojeně.
Tenkráte ovládl naši zemi arcikníže Ludvík a jeho choť kněžna Alžběta. Časem se jim narodily tři děti Leopold, Otýlie a nejmladší Častoslava. Všichni tu žili šťastně a radostně, až jednoho dne vtrhla do království hrůzostrašná bestie.
Dle dobových svědectví a nákresů vypadala asi takto:
Postavila si hnízdo ve skalách a královští detektivové začali okamžitě zjišťovat veškeré okolnosti ohledně pobytu neznámé obludy u nás.
Tajemnou bytost ovládal sám ďábel, který toužil jak po královské dceři, tak po královské koruně. Když ho obě princezny několikrát odmítly, přilétl v noci tajně na hrad a princezny unesl a ukryl poblíž této obludy.
Celé království bylo toho dne na znamení smutku potaženo černým suknem. Král se ale nevzdával a vyhlásil odměnu za záchranu princezen a celého království. Buď ručka jedné z princezen a časem královskou korunu, anebo deset tisíc dukátů a hrad Korbel u Popovic lénem.
Výběrového řízení na záchranu se zúčastnili odvážlivci králův bratranec markýz Ochmelín fon Knajpa, statečný princ Hrozivoj XVII Toskánský a tovaryš kovářský Janek Lopata z Hané.
Ukázalo se však, že to byli pěkní holomci. Zálohu odměny na cestu propili v nejbližší krčmě a poté uprchli do Španěl. Ve službách námořnictva pak objevovali a dobývali Ameriku.
Naštěstí se městem potloukal neznámý rytíř Albrecht. Po mnoha letech válčení zatoužil se usaditi a jedna z královských dcer se mu docela líbila. Osedlal tedy koně a vyrazil hledat za hradby města.
Kousek za městem uviděl rytíř jak nějací lapkové okrádají nebohého mnicha. Okamžitě seskočil z koně a pustil se do boje s trojicí výtečníků. Boj to byl těžký, ti lotři se uměli rvát i šermovat, ale když rytíř prvního z nich bodnul do ramene, raději utekli. Mnich nabídl svému zachránci jídlo a nocleh v klášteře. Rytíř nabídku přijal, ale hned ráno zase vyrazil hledat svou nevěstu.
Po dlouhé cestě se rytíř zastavil až ve skalách. Zatímco kůň popíjel vodu z jezírka, jezdec pátral po stopách v okolí. V křoví uviděl rytíř cár kapesníčku s královským erbem a o něco dál se v trávě zalesknul medailónek! Napadlo ho, že princezny musí být někde blízko.
Klikatá stezka mezi skalami vedla k jeskyni. Před jeskyní se válely ohryzané kosti a všude byl strašný zápach a nepořádek. Z jeskyně byl kromě řevu nestvůry slyšet i pláč princezen: „Propusť princezny a vem si mě!“ zařval rytíř a tasil k boji svůj meč.
Vzteklá obluda se ihned vrhla na rytíře. Ze všech stran létaly facky a kopance, rytíř cítil, jak ho opouštějí síly. „Kamaráde, schovej se za strom!“ Rytíř se otočil za hlasem. To mnich držel v ruce nějakou píšťalu a najednou PRÁSK! Mohutná rána, a obluda se sunula k zemi. „To je střelný prach, dovezli nám ho až z Číny,“ vysvětloval mnich, když doprovázel rytíře a princezny na hrad.
Na hradě bylo veselo. Famfáry vytroubily novinu o záchraně princezen a král nařídil, že celá země musí tři dny a tři noci oslavovat. Neznámý dárce poslal z Ameriky na oslavu brambory, rajčata a kukuřici. Tato jídla v naší zemi doposud neznali.
Statečný rytíř byl povýšen na maršála a přijal jméno Albrecht z Valdštejna. Líbila se mu starší princezna, a když se oba do sebe zamilovali, konala se na hradě svatba. Všichni jedli, pili, tancovali, a jestli neumřeli, tak tam slaví dodnes.
A kdo chce příběh či obrázky trošku změniti, může stránku aktualizovati – nechť obnoví stránku kliknutím zde.
Nám se čtení pohádky líbilo, povedené a barvité s nádechem nevšednosti a tajemna, tak, jak pohádky mají být a navíc chválím nádherné doprovodné ilustrace, což dcerky milují a chtějí je vždy vidět.
Moc se mi to líbí, bylo to napínavý a líbí se mi hlavně ta příšera. Taky se mi líbí ten rytíř.
19.7.2023 moc pěkná pohádka, velmi čtivě napsaná a úplně jiná, než všechny, co jsme tu zatím četli. Díky ?✨!