O zoubkové víle a Mii

Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.

Maminka si už nevěděla s Miou rady. Každé ráno před odchodem do školy bojovala holčička s kartáčkem a pastou. Byly i dny, kdy Mia mamince zalhala a zoubky si nevyčistila. A lhát se přece nesmí! Abychom měli zdravé a pěkné bílé zoubky, musíme si je pořádně čistit každý den, říkala Mii pořád její maminka. Mia si ale nedala říct. Zubní kartáček prostě nebyl její kamarád! Holčička nechápala, proč si musíme každé ráno a večer čistit pořádně zoubky a nemůžeme papat tolik sladkostí.

Jednoho dne po škole, když si Mia udělala všechny domácí úkoly jako velká prvňačka, šla papat večeři. K večeři jí maminka udělala její oblíbenou krupicovou kašičku s jablíčkem. Když vtom se to stalo! Mii se začal kývat její první mléčný zoubek. Mia se zakousla do jablíčka podruhé a zoubek jí hned vypadl a ani to nebolelo! „Vidíš, nebolelo to proto, že i když nechceš, občas si ty zoubky přece jen vyčistíš!“ řekla jí pěkně maminka a pohladila holčičku po vláscích. Ovšem Mia na to rychle zapomněla a večer se maminka opět snažila Mii vysvětlit, jak je důležité si čistit zoubky a snažila se jí s tím zlobivým kartáčkem pomoci. Mia se však opět bránila a čištění zoubků velmi odflákla. „Odlož si vypadlý zoubek pod polštář, a když si budeš nadále každé ráno a večer pořádně čistit zoubky a nebudeš bojovat s kartáčkem, přijde tě navštívit zoubková víla!“ řekla Mii maminka. Mia si poslušně odložila svůj mléčný vypadlý zoubek pod polštářek, zakryla sebe i svého pejska Dobráčka pod peřinu a čekala, než přijde kouzelná zoubková víla pro její zoubek. Mia čekala a čekala, ale kouzelná víla stále nepřicházela. Vyskočila proto na nožky, vykoukla z okna, kde se na ni jen podívala její malá prasátka ze dvora, ale víla stále nikde!

Smutná Mia si opět lehla do postele, zakryla sebe i svého pejska a užuž téměř usnula, když vtom uslyšela šustění křídel. Otevřela svá modrá očička, ale neviděla ve svém pokojíčku nikoho, pořád však slyšela tichý třepot křídel. „Ukážu se ti až tehdy, když budeš poslouchat svou maminku a začneš si poctivě čistit své zoubky ráno i večer!“ ozval se hlas někde z jejího růžového pokojíčku, který byl osvětlen jen světlem měsíčku. Mia však nikoho neviděla. „Budu, budu, slibuji, jen se mi prosím ukaž!“ řekla Mia, ale byla tak unavená, že pomalu usínala.

Dodržela však svůj slib malá kudrnatá holčička? Spatřila kouzelnou zoubkovou vílu? To se, dětičky, dozvíte v dalším pokračování pohádky o Mii.