Zubatá strašidla a konec školního roku

Milé děti, víte, jaký je počet dní do konce školního roku? 352!

Pohádka ke čtení - Zubatá strašidla a konec školního roku
Pohádka ke čtení - Zubatá strašidla a konec školního roku

Bylo ráno, další školní den u rodiny zubatých strašidel. Bubík jako vždycky nechtěl vstávat. Zamáčknul nos budíku s klaunem, otočil se na druhý bok a usnul.

„Bubíku, vstávej! Vždyť se nestihneš ani nasnídat,“ budila ho maminka.

Bubík neochotně vstal, vyčistil si zuby a dokolébal se ke stolu. 

Zubomila byla už po snídani, sbalila svačinu do tašky a oblékla si mikinu.

„Počkej na mě, ségra,“ volal Bubík s plnou pusou bafbovky, až mu drobky padaly od pusy.

„Ani nápad, ujede mi kvůli tobě bububus,“ odbyla ho Zubomila a šla na zastávku.

Bubík jen pokrčil rameny. 

Dojedl svou bafbovku a začal hledat šaty. Jednu botu ale pořád nemohl najít.

„Mami, neviděla jsi moji botu?“ volal Bubík z předsíně.

„Bubíku! Ty jsi ještě tady?! Vždyť bububus je tu každou chvíli!“ polekala se maminka.

„To stihnu,“ povídal Bubík klidně a šťoural se pod skříní. Něco našel.

„K čertu,“ zaklel. „Spoďáry teď nepotřebuju, ty už mám. No, co s nimi… Zašťouchám je tam zpátky, třeba se budou hodit zítra.“

Ještě chvíli se Bubík plazil po předsíni, když konečně svou botu našel. 

Jenže v tu chvíli volá maminka: „Bububus!“

Bubík rychle vyrazil ze dveří. Málem se přerazil o nezavázané tkaničky bot, jak se slepě hnal k zastávce. Tam už nastupoval poslední cestující do bububusu. 

Bubík zkusil ještě přidat, ale taška mu sklouzla z ramene a upadla na zem. 

Než ji sebral, autobus zavřel dveře. Bubík udělal ještě pár rychlých kroků, ale bububus se odlepil od chodníku a vyrazil ulicí pryč. Co teď? Přece si Bubík musí poradit!

Bubík se rozhlíží kolem sebe, jak by mohl bububus dohnat. Stojí tu koloběžka, motorové autíčko a motorka! Bubík se zaradoval. Takhle ten bububus nejen dohoní, ale určitě i předjede! Bubík popadl koloběžku a začal se odrážet. Z kopce jel jako vítr, nárazník bububusu se přibližoval víc a víc. Ale pak přišel kopec a to už se koloběžce tak snadno nejelo. Bubík se odrážel, jak mohl, ale kopec byl tak strmý, že mu za chvíli došly síly. Bububus mu zmizel z očí a Bubík zůstal zpocený na koloběžce v polovině kopce. Třeba stihne aspoň přijet před zvoněním.

Ať se Bubík snažil sebevíc, stejně přišel pozdě. Navíc byl unavený a zpocený, že jediné, na co dokázal myslet, byla sprcha a postel. Od toho se ale do školy nechodí. A tak Bubík přišel do třídy po zvonění, když už se ostatní děti učily.

„Já se moc omlouvám, ale ujel mi bububus,“ spustil Bubík, sotva vešel do třídy.

Pan učitel Diblík, malý skřítek podobný čertíkovi, si ho změřil pohledem. Jak stál na stole na sloupci z knih, aby na něj děti dobře viděly, byl výš než Bubík. A Bubík měl pocit, že se studem ještě zmenšil. Zubomila už určitě třídě vysvětlila, proč mu ten bububus ujel.

„Bubíku, posaď se a dej mi strašidýlkovskou knížku. Napíšu ti poznámku za pozdní příchod. A už si na to dávej pozor!“ pokáral ho pan učitel.

Bubík se posadil do lavice a v mysli se mu honila jen jediná myšlenka. Jak dlouho ještě bude do tý školy muset chodit? Kdy už konečně budou prázdniny?!

Z počítání dnů ho vyrušil hlas pana učitele.

„Připravte si tužky, rozdám vám písemku. Doufám, že jste dávali minule pozor.“

Ke všem čertům! Bubík minule stavěl letadélka z papíru a samozřejmě nevěděl, o čem se učili! Ale třeba nebude tak zle. Třeba přece jen něco vymyslí. Určitě to nebude těžké.

Bubík seděl nad písemkou, ale místo toho, aby odpovídal na otázky, byl myšlenkami úplně jinde. Myslel jenom na to, kdy už konečně škola skončí. A tak začal na papír s písemkou počítat dny.

Napočítal jich . Hurá! To je za chvíli! Už jenom pár dní a jsou tu prázdniny!

„Odevzdejte písemky,“ povídal pan učitel Diblík.

Když uviděl, co mu podává Bubík, zamračil se. Pak se ale jeho tvář rozjasnila a dal se do smíchu.

„Koukám, že už se nemůžeš prázdnin dočkat, Bubíku. Ale měl by ses ještě těch pár dní soustředit na to, co se dělá ve škole. Co se chystáš dělat o prázdninách?“

„Chtěl bych jet na strašidelný tábor, který pořádá bílá paní,“ povídal Bubík. „A taky se chci jet koupat k řece a krmit zlaté rybky u strejdy Vodnického.“

„Tak to se nedivím, že se tak těšíš. A neboj, brzy se dočkáš. Prázdniny jsou skutečně už za dveřmi.“


4.6/5 - (102 votes)

Je libo pohádka malinko jinak?

Komentáře: 5

    1. Hezká pohádka musím si procvičovat čtení jsem ve 3.A ale teď po prázdninách půjdu do 4.A

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..