Ve dvou krajinách na kopcích, které od sebe byly na dohled, stály dva hrady. Jeden byl postavený celý ze zlata. Na dálku zářil a okázale se tyčil na kopci. Pro pohled na tento hrad by si nikdo ani nevšiml ošuntělého hradu na kopci hned vedle.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden oceán a v něm si plavala mořská víla Koralinka. Každý den měla spoustu práce. Zametala korálové útesy, povídala si s hejnem rybiček, rozplétala chapadla chobotnicím, brousila klepeta krabům. Nebylo dne, kdy by se nudila. Právě naopak.
Pokračovat ve čtení →
Na pastvě vysoko v kopcích žila kravička jménem Josefína. Nežila tam sama. Na pastvu brzy ráno chodila se svým stádem a farmářem Tomem. Možná si řeknete, co tak může kravička celý dlouhý den na pastvě dělat. Ale pro kravičku je to druhý domov. Josefína to na pastvě milovala.
Pokračovat ve čtení →
V divoké Africe žil byl lvíček. Teda on už nebyl malý, byl dospělý a jeho otec očekával, že od něj převezme korunu. Ne že by lvi v Africe nosili korunu. Jsou však právem nazýváni králem zvířat. Jenže náš malý lev Alfons se bál. Vůbec neměl pro strach uděláno tak jako jeho táta.
Pokračovat ve čtení →
U kolejí v jednom městě bylo mašinkové depo… Taková spinkárna pro mašinky a vlaky, které zrovna nikam nejedou a nic nevezou. Doma tam byla i celkem už stará mašinka Bafíček. Byla jedna z posledních, kterou ještě nevyřadili. I přesto, že byla ještě provozuschopná a na svých trasách nikdy nezpůsobila žádnou nehodu, ostatní modernější mašinky se jí smály.
Pokračovat ve čtení →
V jedné zemi žily různé kouzelné bytosti a mezi nimi byli nejhlasitější kamenní obři. Jejich tělo bylo z kamene a když šli, bylo to slyšet široko daleko. A možná proto, že z kamene měli i srdce, byli plní hněvu. Často se prali a bouchali vším, co bylo kolem.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese bylo obří mraveniště, které se tyčilo do výšky jednoho a půl metru. Na první pohled vypadalo klidně. Skoro tak, jako by v něm vůbec nikdo nebydlel. Ale kdybyste se, děti, podívaly dovnitř, viděly byste každodenní šrumec pracovitých mravenců. Ne nadarmo se o místech, kde je velký shon, hluk a pilná činnost, říká, že je to jako v mraveništi. Tak to šlo v mraveništi den za dnem, každý měl svůj úkol.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Adrianka a ta měla svoji panenku s hnědými vlásky a modrýma očima. Nosila ji všude s sebou. Hrála si s ní ve vaně, na pískovišti i na houpačce. Chodila s ní spát a ráno s ní vstávala do školky. Jednoho dne, když byly s maminkou na procházce, však panenku zapomněla na hřišti. Bylo to tak nečekané!
Pokračovat ve čtení →
Byla jedna zebra Žanet, která si žila na savanách jižní Afriky. Měla kolem sebe přátelské stádo a v něm i svou nejbližší rodinu. Zebry si vždycky pomáhaly. Jen s jedinou věcí mladá zebra Žanet nemohla za svými kamarády ze stáda přijít. Už dlouhou dobu řešila své pruhy. Nelíbily se jí. Žádná zebra ze stáda to však nechápala. Pro ně byly pruhy přirozené a řadu z nich do té doby ani nenapadlo otázku černobílých pruhů řešit.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě u rybníka měli stanici policisté i se svým policejním autem. To bylo známé svým modrým majáčkem, který se rozhoukal pokaždé, když policisté řešili nějaký případ. Jeden den měli policisté více práce než obvykle. Měli výjezd k paní, která ztratila peněženku. Poté s majáčkem na autě spěchali ke koťátku, které uvízlo na stromě.
Pokračovat ve čtení →
Žila, byla dvě prasátka na farmě paní Sedláčkové. A protože se tato paní o svá zvířátka vždy dobře starala, dala si záležet, aby se jim na farmě líbilo a všechna měla svůj krásný výběh. Výběh od prasátek se nacházel pod velkou jabloní. Jen jedna větev této jabloně však směřovala přímo do ohrady a právě na ní vyrostlo překrásné jablko.
Pokračovat ve čtení →