Žila, byla dvě prasátka na farmě paní Sedláčkové. A protože se tato paní o svá zvířátka vždy dobře starala, dala si záležet, aby se jim na farmě líbilo a všechna měla svůj krásný výběh. Výběh od prasátek se nacházel pod velkou jabloní. Jen jedna větev této jabloně však směřovala přímo do ohrady a právě na ní vyrostlo překrásné jablko.
Prasátka Prokůpek a Pavlík, jak je farmářka pojmenovala, spolu krásně vycházela. Každý den se těšila na snídani, oběd i večeři. Mezitím se rochnila ve svém bahenním bazénku, pochrupovala na hromádce slámy nebo si přes plot povídala s ostatními zvířátky z farmy. Poslední dobou je však ještě něco fascinovalo, a to dozrávající jablko na větvi jabloně. Jak se na něj prasátka těšila! Den co den jej chodila pozorovat. Den co den bylo větší a větší. Prasátka si o něm povídala, básnila o něm a už se jim na jablko sbíhaly sliny. To však ještě netušila, že se kvůli tomuto jablku stane něco, co se jim ještě nikdy předtím nestalo.
Byl pozdní podzim a jablko se zbarvilo do krásně červené barvy a nad ránem s hlasitým „bum“ upadlo na trávu do ohrady. Tento pro někoho nepatrný zvuk obě prasátka okamžitě vytrhl z jejich snění. Vyběhla ze svého teplého přístřešku a zamířila si to rovnou k jablku. Na tento okamžik čekala dlouhou dobu a teď je to tady. „To je ale krásné jablko, ochutnám jej jako první,“ řeklo prasátko Prokůpek. „No to teda neochutnáš!“ obořilo se na svého bratříčka prasátko Pavlík. „Ale ochutnám, já slyšel zvuk jako první,“ rozčílil se Prokůpek. „Neochutnáš! Já jsem byl vzhůru ještě dříve, než jablko spadlo,“ řeklo prasátko Pavlík. A tak se prasátka kvůli jablka rozhádala. Jablko si postavila na kámen před bahenní bazének a obě u něj hlídkovala, aby si ani jeden z nich do jablka nekousl jako první.
Takhle to šlo několik dní. Vtom prasátko Pavlík usnulo a Prokůpek toho využil a do jablka si kousl. Jenže nechutnalo ani zdaleka tak dobře, jak předpokládal. Vtom se vzbudil Pavlík a rozčílilo ho, že je v jablku velký kousanec. Okamžitě si taky kousl, aby na něj zbylo. Jenže jablko mu taky nechutnalo tak, jak čekal. Obě prasátka byla zklamaná z toho, že se nenaplnily jejich představy o šťavnatém a chutném jablku. Také jim chybělo společné hraní a povídání. Od té doby, co se u jablka rozhádala, totiž trávila čas každé po svém. A snad by je to ani samotné nenapadlo, kdyby kos na jabloni, který je už dlouho pozoroval, neprohlásil: „Vy jste ale trumberové! Cožpak se nemůžete o tak krásné jablko podělit? Chutnalo by pak jistě skvěle!“
To prasátka nenapadlo. Vždyť je dost velké a těšila se na něj společně. Přistoupila tedy k jablku a dala si pořádně do rypáčku. Vesele si u něj pomlaskávala a představte si, že takhle jablko chutnalo přesně tak, jak si celou tu dobu prasátka představovala.
Hezká a pravdivá pohádka 🐷🍎🐷