Malá pekařka Hanka

Byla jednou jedna malá veselá holčička jménem Hanka. Ale netrávila svůj čas u počítače ani s panenkami – místo toho byla nejraději s maminkou v kuchyni. Když nebyla ve škole, společně pekly nejrůznější chutné koláče a z jejich kuchyně se linula sladká vůně. Nejedna pekárna nebo cukrárna by jim mohla závidět.

Blížily se tatínkovy narozeniny a Hanka dostala nápad. Přišla ze školy a její kroky vedly rovnou do kuchyně.
„Mami, můžeme připravit dort na tatínkovy narozeniny?“ zeptala se Hanka vesele. „Ale tentokrát chci péct sama a ty mi budeš jen radit, co a jak mám dělat. Můžeme to tak udělat? Prosíííím,“ prosila maminku. Toužila totiž něco upéct úplně sama.

Maminka se usmála. Ten nápad se jí moc líbil. Tentokrát nebude Hanka pomáhat jí, ale ona Hance.
„Samozřejmě, Hanko. Budu tvoje pomocnice – tak jako ty jsi vždycky moje,“ odpověděla maminka a pohladila holčičku po rozcuchaných copáncích.

Přišlo sobotní ráno a tatínek odjel do města nakoupit věci na odpolední oslavu. Hanka se převlékla z pyžama, umyla si zoubky a obličej a utíkala do kuchyně. Pevně si uvázala zástěru a v kuchařce našla recept na čokoládový dort, na kterém se s maminkou dohodly, že ho upečou tatínkovi. Holčička si pěkně nachystala všechny suroviny, tak jak ji to maminka učila.

„A teď můžeš kouzlit jako opravdová cukrářka!“ usmála se maminka. Hanka si pečlivě odměřila mouku, cukr i mléko. Potom šikovně rozbila vajíčka – a ani kousek skořápky jí tam nespadl! S maminkou pak zadělaly těsto. Do těsta Hanka ještě přidala tatínkovy oblíbené kousky mléčné čokolády. Šlo jí to jako skutečné pekařce a maminka se nemohla vynadívat na svou šikovnou dcerku.

Když nastal čas vložit dort do trouby, Hanka se zhluboka nadechla. Forma s dortem byla trochu těžká a když se naklonila blíž, omylem se dotkla okraje horké trouby.
„Au!“ vyjekla vystrašeně, když pokládala formu dovnitř. Trošku se popálila na ruce. Maminka hned přiběhla.
„Hanko, vždyť jsem ti říkala, že máš na mě počkat, až budeš dávat dort do trouby,“ řekla a hned jí dala ručičku pod studenou vodu.
„Já vím, mami, promiň. Chtěla jsem to zvládnout sama. Ale fakt mě to nebolí, doopravdy,“ odpověděla Hanka, i když ji ruka přece jen trošku bolela. Na ruce měla malý červený flíček.

Hanka se ale nevzdala. Když byl dort upečený, rozhodla se pokračovat. A když vychladl, krásně ho ozdobila chutnými jahodami a lentilkami na něj napsala „Tatínkovi“. Dort byl opravdu nádherný.
„I když ses trošku popálila, nevzdala ses a dort se ti moc povedl. Je krásný – a určitě i výborný. Jsem na tebe pyšná!“ pochválila maminka Hanku a objaly se. Povedlo se jim to.

Když se tatínek vrátil domů, Hanka s maminkou na něj čekaly v obýváku.
„Všechno nejlepší!“ vykřikla holčička radostně s dortem v rukou. Tatínek se podíval na krásný dort.
„Ten je nádherný. Děkuju vám. Hanko, ty jsi ho pekla sama?“ zeptal se.
Hanka se zasmála.
„Ano, i když s malou mamčinou pomocí,“ odpověděla. Tatínek ji objal a oslava mohla začít.

Dům se postupně zaplnil rodinou a kromě veselé hudby a smíchu se z něj nesly i samé pochvaly. Všichni chválili chutný dort, který malá pekařka Hanka tatínkovi upekla. A opravdu se jí povedl. Sice se trochu popálila, ale to se přece stává i těm nejlepším pekařům. A jednoho dne z malé Hanky jistě vyroste skvělá pekařka nebo cukrářka.