Péťa chodil do druhé třídy a na celém školním roce měl nejradši prázdniny. Kdo by neměl! Teď se blížily ty zimní, vánoční, a děti už odpočítávaly dny, kdy se rozloučí se školou. Čekání na Vánoce jim zpříjemňoval adventní kalendář, kde si každý den našly maličký dárek.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka chodila ve škole do páté třídy. Školu měla ráda. Měla tam kamarády, hodné učitele a plno kroužků. Ale ze všeho nejradši měla víkendy. Kdo by neměl! Mít na dva dny volno od povinností, úkolů a písemek, to je přece paráda.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden les a v tom lese jeskyně. Tu obývala spokojená loupežnická rodina. Silný, statečný a široko daleko proslulý táta loupežník. Všechny bohaté a urozené dámy a pánové se báli k lesu jen přiblížit, aby ho náhodou nepotkali. O domácnost a hlavně o věčně hladového loupežníka se starala jeho žena Anička.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho sobotního rána se Daník s tatínkem chystali na cestu k dědečkovi, který bydlel v malé vesničce kousek za Prahou. Daník už cestu dobře znal. Nejdříve pojedou tramvají na Václavské náměstí. Pak půjdou pěšky směrem k Národnímu muzeu a soše svatého Václava, o kterém se učili ve škole.
Pokračovat ve čtení →
Myška Lili a myšák Luko běželi po poli. Bylo parné odpoledne a oni pospíchali, aby se domů dostali včas, než se setmí. Kamarádili se odmalička a hráli si spolu každý den. Dnes je hraní dovedlo až k potoku, který je dost daleko od jejich myší díry.
Pokračovat ve čtení →
V jednom údolí obklopeném horami byla indiánská vesnice. Nebyla ani velká, ani malá, ale tak akorát, aby se tam všem obyvatelům žilo dobře. Z jedné hory tryskal pramen, který se měnil v řeku. Ta se táhla dolů do údolí, kde tvořila jezero.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho sobotního rána se Daník s tatínkem chystali na cestu k dědečkovi, který bydlel v malé vesničce kousek za Prahou. Daník už cestu dobře znal. Nejdříve pojedou tramvají na Václavské náměstí. Pak půjdou pěšky směrem k Národnímu muzeu a soše svatého Václava, o kterém se učili ve škole.
Pokračovat ve čtení →
V jednom velkém šumavském lese žil ježeček Eda se svou rodinou. Ve stromové noře bydlel s maminkou a tatínkem, dvěma staršími brášky, babičkou a dědečkem. To už byli pěkně staří ježkové, se šedivými bodlinami, ale byli to ti nejlepší vypravěči pohádek před spaním.
Pokračovat ve čtení →
„Mami, tati, vstávejte, musíme do školky!“ volala Anetka na své rodiče. Bylo 1. září a nejvyšší čas vypravit se po prázdninách do mateřské školy. Pro Anetku to nebylo nic nového. Bylo jí už 5 let a ve školce se nyní stane předškolačkou. Moc se na to těšila. Už nebude muset spát po obědě tak dlouho, bude se učit nové věci, plnit různé úkoly a nejvíce se těšila, že se půjdou podívat na základní školu, jak to tam vypadá.
Pokračovat ve čtení →