Myška Lili a myšák Luko běželi po poli. Bylo parné odpoledne a oni pospíchali, aby se domů dostali včas, než se setmí. Kamarádili se odmalička a hráli si spolu každý den. Dnes je hraní dovedlo až k potoku, který je dost daleko od jejich myší díry.
Vyrazili brzy ráno, aby si pořádně užili vody. Panovalo horké léto a namočit si kožíšek bylo to nejlepší, co mohli udělat. Koupali se v bezpečí na okraji potoka, kde není silný proud. Pouštěli lodičky z lístečků a házeli kamínky, jak nejdál to jen šlo. Bylo jim spolu dobře, a tak úplně zapomněli na čas. Proto teď tolik pospíchali. Jenže Lukovi se něco stalo!
Při rychlém běhu si nevšiml kamínku, o který zakopl, a udělal kotrmelec. Zůstal ležet na zemi a nemohl hýbat zadní nožkou. Lili byla ihned u něj a snažila se ho zvednout. Nešlo to a Luko sténal bolestí. „Co teď?“ pomyslela si Lili, která hned myslela na nejhorší, že zůstanou přes noc venku a něco se jim stane. Luko zakopnul uprostřed pole, kde byli obklopeni klasy obilí a stále jim zbýval pořádný kus cesty k domovu. Lili nechtěla nechat kamaráda samotného, a tak si sedla vedle zraněného Luka a doufala, že se někdo objeví.
Za chvíli uslyšela, že se někdo blíží. Mezi klasy obilí se vynořila koroptev a zvědavě si myšky prohlížela. „Moc tě prosím, pomoz nám. Počkej tady u mého kamaráda a já doběhnu pro pomoc. Má zraněnou nohu a nemůže s ní běhat,“ prosila Lili koroptev. Ta se k ní však otočila zády. „Mám na práci něco lepšího než tu čekat s malým myšákem. Sousedka koroptev mě čeká na odpolední návštěvu. Musíš si poradit sama,“ řekla a odkráčela pryč. Lili byla smutná a dál doufala, že se objeví někdo další, kdo by jim pomohl.
Najednou se vedle nich udělala hromádka. Vykouklo z ní malé černé zvířátko. Lily ihned poznala, že je to krtek, a zopakovala svou prosbu: „Moc tě prosím, pomoz nám. Počkej tady u mého kamaráda a já doběhnu pro pomoc. Má zraněnou nohu a nemůže s ní běhat.“ Krtek měl ale naspěch. „Nemám čas tu hlídat zraněného myšáka. Ještě jsem neměl oběd. Jsem tuze hladový a musím si jít hledat něco k jídlu. Musíš si poradit sama.“ Než Lili stačila něco říct, zmizel pod zemí.
„Ach jo, copak se nenajde nikdo, kdo by nám pomohl?“ naříkala Lili.
Den pomalu ubíhal a stmívalo se. Myšky byly unavené a měly pořádnou žízeň. Bály se, že zapadne slunce a zůstanou na poli přes noc. Kdo ví, jaká velká zvířata se tu toulají a mohla by jim ublížit. Těsně před západem slunce se objevila skupinka mravenců. Společně nesli kousek pečiva, které někdo zahodil. Zastavili u myšek a zajímali se, co se stalo. Lili je poprosila: „Moc vás prosím, pomozte nám. Počkejte tady u mého kamaráda a já doběhnu pro pomoc. Má zraněnou nohu a nemůže s ní běhat.“ Jeden z mravenců jí odpověděl: „My ale také pospícháme. Musíme donést do mraveniště jídlo, než bude tma.“
„To je pravda, to je pravda, to musíme,“ kývali hlavou ostatní mravenci.
Lili dostala nápad. Navrhla mravencům, že jim jídlo do mraveniště donese. Stačí ukázat cestu. A pak bude pokračovat pro pomoc. Oni tu zatím počkají u zraněného Luka. Mravenci se museli poradit. Báli se, že jim Lili s jídlem uteče a někde ho sní. Ale nakonec si řekli, že jí budou důvěřovat. Ukázali jí směr a myška se vydala na cestu. Zanedlouho doběhla k mraveništi, kde překvapeným mravencům předala svěřené jídlo a honem pospíchala dál. Celá udýchaná konečně doběhla domů, k myší díře na okraji pole. Starostliví rodiče byli rádi, že ji vidí, a hned se ptali, co se stalo. Když se Lili pořádně napila, mohla rodičům všechno říct. Tatínek se s ní ihned vypravil na cestu, na pomoc Lukovi. Už se hodně setmělo, a tak se zbytky světla proběhli polem, až dorazili k mravencům a zraněnému Lukovi. Noha ho pořád hodně bolela. Byl ale rád, že nezůstal sám. Mravenci mu zatím vyprávěli něco veselého, jelikož se i přes bolest trošku usmíval.
Nad polem vyšel měsíc, který společně se světluškami svítil naší skupince na cestu. Tatínek myšák vzal Luka na záda a společně doprovodili mravence domů, do mraveniště. Poděkovali Lili, že jim pomohla s jídlem a popřáli Lukovi brzké uzdravení. Myšky pokračovaly ke své noře a donesly zraněného myšáka k rodičům. Těm se pořádně ulevilo, jelikož se o svého synka už pořádně báli. Když se Lukovi noha uzdravila, vypravili se s Lili na návštěvu k mravencům. Díky vzájemné pomoci se z nich stali kamarádi. Společně si hráli, zkoumali pole a jeho okolí. A hlavně si dávali velký pozor, aby se nikomu už nic nestalo.
