Víly – jsou krásné, umí kouzlit, některé mají dokonce křídla a je jich mnoho druhů. Pohádky o vílách vás vezmou k vílám květin, vílám, které tančí při měsíčku na louce, i ke zlým vílám, které jako sudičky předpovídají osud princům a princeznám. Stačí si vybrat některou z vílích pohádek, které jsme pro vás vykouzlili.
Na úplném konci města, až tam, kde už začínají lesy a pole, stojí menší dům. V něm bydlí holčička Viktorie. Chodí do druhé třídy, prostě velká holka. Blonďaté vlásky se jí na sluníčku vždycky krásné třpytí a v jejích nebesky modrých očích probleskují kouzelné jiskry.
Pokračovat ve čtení →
Za horami, dolinami žila duhová víla Bella. Krásná víla však nebyla obyčejnou vílou, svými kouzly se starala o to, aby po celém světě vznikaly krásné barevné duhy. Matka příroda pověřila Bellu právě tímto důležitým úkolem.
Pokračovat ve čtení →
Byla nebyla jednou jedna louka plná krásných kvítků. A pod jedním takovým růžovým kvítkem žila překrásná víla Amélie. Tato víla měla krásně růžová křidélka ve tvaru motýla, proto jí často její kamarádky víly říkaly „Motýlka“.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byla dlouhá a krutá zima. Zimní víla čarovala rampouchy, sněhové vločky a studený vítr. Jaro už ale dávno mělo být. Zvířátka vykukovala ze svých skrýší a divila se, že zima pořád nekončí. To sledoval i ptáček, kterého děti celou zimu poctivě krmily. Měl je za to moc rád. Ptáček vyletěl z hnízda, aby dětem jarně zazpíval, ale písnička mu zmrzla u zobáčku. Její první tóny ale přece jen stačily k tomu, aby probudily jarní vílu.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za horami a lesy je stříbrné jezero. Uprostřed tohoto jezera stojí skála ze samého zlata a na té skále se k nebi vypíná růžový zámek. V něm bydlí víla Vesna. Je tak krásná, že i sluníčko denně přichází poklonit se jí. Říká se o ní, že její úsměv má kouzelnou moc. Smutného rozesměje, nemocného uzdraví – velká je její moc!
Pokračovat ve čtení →
Liduška byla blonďatá holčička, která trávila nejvíce času v lese. Moc ráda si tam četla, odpočívala a dávala do krmelců různé dobroty pro srnky. Milovala, když si mohla jen tak lehnout do mechu, cítit vůni hříbků a zkoušet lesní ovoce, které rostlo všude kolem. Jednou ale Liduška potkala v lese někoho, koho ještě nikdy neviděla. Ani vlastně netušila, že někdo takový existuje.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed obrovského moře plula loď. Plachty měla natažené a vlajka jí vlála po větru. Na té lodi žil pirát Viktor. Měl dlouhé vlasy, přes oko černou pásku a na obličeji šedivé vousy. Brouzdal si to mořem křížem krážem.
Pokračovat ve čtení →
U jezera v Olšinách žily po staletí víly. Všechny byly krásné, ale jedna zvlášť vynikala. Víle Adélce se žádná nemohla vyrovnat, v kráse, ani v tanci.
Pokračovat ve čtení →
Voděnka byla vodní víla, která žila u jezírka uprostřed hlubokého lesa plného kouzel a pohádkových bytostí. Byl to les, do kterého lidé neměli přístup. Byl chráněn kouzlem, aby ho nikdo kromě kouzelných bytostí a lesních zvířat nemohl najít.
Kdyby nějaký člověk pohádkové bytosti objevil, znamenalo by to pro ně zkázu. Lidé se totiž nových věcí, které neznali a nechápali je, báli. Mohli by proto pohádkové bytosti z lesa vyhnat nebo uvěznit.
Pokračovat ve čtení →
V kouzelné říši daleko za naším světem žil jeden malý jednorožec. Moc rád si hrál venku, počítal mráčky, běhal za motýlky a trhal pro maminku kytičky. Ta měla květiny od něj ze všeho nejraději. Vždy ho ale varovala, že se musí domů vrátit před setměním, aby našel cestu domů a neztratil se.
Pokračovat ve čtení →
Když ráno vyjde slunce a osvítí nám celou zemi, na nebi se ukáže něco zvláštního. Na obloze pluje malý mráček, nadýchaný jako obláček a vypadá jako cukrová vata. Ostatní mraky jsou bílé nebo modré, tenhle má ale narůžovělou barvu. To proto, že je kouzelný. Sedí na něm totiž dvě pohádkové osoby. Jsou to víly. Jedna se jmenuje Dobromilka a druhá Dobrovilka.
Pokračovat ve čtení →
V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější jeho slova byla: ne, nechci, nemám to rád.
Pokračovat ve čtení →